Nejprve několik těžko zpochybnitelných pravd. Snaha najít nová odbytiště je kapitalismu vlastní. Není větší lákadlo než největší trh světa, zvlášť pokud už téměř čtyři desetiletí rychlým tempem a zdánlivě nezadržitelně bohatne. Pokud ekonomiku nejlidnatějšího státu diriguje nepočetná elita, těžko se tvářit, že jde o standardní prostředí, a tomu je tedy nutné přizpůsobit i ekonomickou diplomacii. Kam zasahuje vliv centrální i regionálních vlád, tam má smysl vysílat státní delegace, které − snad − byznysmenům otevřou dveře. Zvlášť v zemi, která si na oficiality potrpí tak jako Čína.

Z toho všeho by plynulo, že další, v pořadí již třetí státní návštěva prezidenta Miloše Zemana v říši středu − cesta, na níž ho doprovázel zástup podnikatelů a úředníků, zástup tak velký, že tentokrát naplnil oba vládní airbusy − je logickým krokem. Chovají se tak přece všichni. Angela Merkelová byla během sedmnácti let, kdy je kancléřkou, v Číně desetkrát. Takže zemanovská obchodní ofenziva si zaslouží chválu a nic než chválu?