Pád Berlínské zdi a zhroucení komunistického bloku byly nejpřelomovější události dějin od konce druhé světové války. Jistěže se na tom podepsali mnozí, od papeže Jana Pavla II. přes Ronalda Reagana, jeho nástupce George Bushe, dále Margaret Thatcherovou, Václava Havla až po Michaila Gorbačova. Ale jeden člověk zaujímá centrální postavení, protože věc nasměroval poté, co se začala odvíjet. Helmut Kohl. Je proto správné, že šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker navrhuje pro něj jako pro prvního člověka v historii udělat v následujících dnech celoevropský smuteční akt. Snad česká vláda dostojí okamžiku a nepostaví se k návrhu zády.

Kohl, zpočátku podceňovaný kvůli své údajné provinčnosti, během své kariéry vysmívaný i kvůli pumpkám, v nichž rád chodil nejen o dovolené, a na závěr zatracovaný kvůli zapletenosti do skandálu s tajnými sponzorskými dary pro svou stranu CDU, viděl v roce 1989 dál než ostatní. Thatcherová a Mitterrand měli své pochybnosti ohledně rychlosti, s jakou mělo být Německo sjednoceno. Kohl však tušil, že je věc nutné udělat naráz, dokud panovalo na obou stranách vnitroněmecké hranice nadšení − protože jinak by se nepovedla. Politiky i světovou veřejnost přesvědčil, že nově nabytá státní velikost, jakož i přestěhování metropole z Bonnu do Berlína nepovedou k renesanci jakéhokoliv militarismu. A faktem je, že nevedly.