Londýnská vláda a unijní lídři se holedbali, že otázku garance práv unijních občanů ve Spojeném království a Britů na kontinentu vyřídí hned na začátku oficiálních jednání o brexitu. Jenže jak to tak vypadá, i v případě téhle zdánlivě nekonfliktní agendy to mezi oběma tábory pěkně skřípe. Jak to asi bude vypadat, až dojde na skutečně složitá a konfrontační témata?! "Slyším jen tikat hodiny," utrousil hlavní unijní vyjednavač Michel Barnier v reakci na jeden z mnoha nešikovných výroků Borise Johnsona. A opravdu. Jestliže máme březen 2019 coby "deadline" pro uzavření obchodní dohody mezi Británií a zbytkem unie a o této dohodě se nezačne jednat dřív, než se dosáhne zásadního pokroku v "rozvodové" smlouvě o brexitu, tak by sebou obě strany, hlavně pak Britové, měly pořádně "mrsknout".

V londýnských kuloárech mezitím sílí šeptanda, jestli má tohle martyrium Británie vůbec zapotřebí. Průmyslová výroba se podle posledních údajů propadla víc, než se čekalo. Agentura Moody's varovala, že úvěrový rating země dál čelí enormnímu tlaku kvůli nejistotě ohledně výsledků jednání o brexitu. Aktivace článku 50 Lisabonské smlouvy a zdánlivá definitiva odchodu Spojeného království z EU měly přinést základní jistotu a uklidnění. To se však i vinou volebního oslabení Konzervativní strany a zejména samotné premiérky Theresy Mayové jaksi nedostavilo. Nervózní ministři kritizují BBC, že o brexitu referuje převážně v negativních konotacích. Jenže co pozitivního taky poslední dobou hlásit? Průzkum Survation z 30. června ukázal, že 51 procent dotázaných by si přálo zůstat v EU. Trnitou cestou, kterou si Britové loni v červnu vybrali, by pokračovalo 44 procent. Pověstný vzkaz ministerské předsedkyně zastáncům setrvání v EU "Get over it" (Tak se s tím smiřte, a popojedeme) asi úplně nenašel adresáta. Během kampaně před unijním referendem prezentovali mnozí zastánci brexitu vystoupení z EU jako relativně nenáročnou operaci ve stylu změny poskytovatele elektřiny. Hlavně lidé sdružení pod stále zplihlejším praporem strany UKIP dodnes tvrdí, že chtějí odejít hned teď, bez ohledu na důsledky. Absolutně nechápou nebo nejsou schopní pochopit, jak jejich země za 44 let členství s Evropskou unií navzájem prorostla, jak je Británie v EU "zaháčkovaná". Bohužel to pořád nedošlo ani některým politikům, což je dost smutné.

Máme tu vedle sebe dva scénáře, z nichž jeden je horší než ten druhý. Vlastně ne. My nevíme, který je horší. A v tom to vězí. Británie bude pokračovat směrem ke dveřím vedoucím ven z EU. Třeba stihne brexit dojednat a domluví se i na podmínkách obchodní dohody s unií. Jenže ani tím nemá vyhráno. Smlouvu nebo smlouvy může torpédovat Soudní dvůr EU, Evropský parlament nebo některá členská země. Nemluvě o tom, že se dohoda nemusí líbit parlamentu britskému. Brexitovým jestřábům bude odluka připadat nedostatečná a druhému táboru zase příliš radikální. Budeme mít půlku roku 2019 a Spojené království bude v šíleném maléru. Ekonomicky, politicky, lidsky.

No a pak je tu varianta, že by vláda kdysi zodpovědné země usoudila, že všechna tahle rizika za pocit rozhodování o vlastním osudu jaksi nestojí. A jak říkají škarohlídi, "stejně se budeme řídit děním v EU, jen na něj už nebudeme mít absolutně žádný vliv". Zastavení brexitu by samozřejmě mělo naprosto devastující dopad na britskou demokracii. Na něco, co je pro Spojené království zcela posvátné. Premiér dojednal nové podmínky unijního členství, předložil je parlamentu, ten delegoval rozhodnutí na lid, jenž si vybral variantu b). A teď by se řeklo, že to nebyla dobrá volba? Něco takového by vyžadovalo zcela mimořádnou, sebevražednou politickou statečnost rovnající se odhodlání sovětského pěšáka, který se rozhodl vlastní hrudí zakrýt střílnu německého bunkru. Jenže Mayová je v tuto chvíli stejně plus minus odepsanou političkou. Její předchůdce David Cameron se fatálně rozhodl získat svou stranu − a ztratil Británii. Co kdyby se paní Theresa rozhodla obětovat a postupovala by obráceně? Zatím se tak netváří. Ale kdo ví…