Pouhých osm měsíců vydržel ve funkci jednašedesátiletý generální ředitel společnosti Lego Bali Padda. Výrobce hraček se netajil tím, že hledá někoho mladšího (zřejmě věkově blíž těm, kdo si kupují jeho stavebnice), takže jej nahradil jednapadesátiletý Niels Christiansen. Prý bude mít (díky věku) dost času i nápadů, aby výrobce hraček uvedl do digitálního věku.

Obměna na postu generálního ředitele je jedním z nejtěžších úkolů v moderním světě. Podmínky, které musí „generál“ splňovat, se blíží superhrdinům. Jasně, musí být chytrý, ale ne zas moc, protože jak ukázaly výzkumy, přílišná inteligence je v řídicí funkci na závadu. Měl by být flexibilní, ale také ne zrovna přehnaně, protože firma většinou jede podle nějakých pravidel a přílišná kreativita je spíš na závadu. Měl by také mít nějakou praxi: jenže když střídá posty ředitelů v různých společnostech, je podezřelý, že jej odevšad vyhodili. Pokud naopak vydrží někde dlouho, je to pecivál.

Tím nejdůležitějším pro funkci hlavního manažera je, aby se líbil majiteli. A tady už je soubor požadavků takřka nekonečný. Jsou majitelé, kteří sází na prezentační dovednosti uchazečů a pak jim trvá zhruba dva až tři roky, než zjistí, že krásné grafické zpracování budoucího růstu výkonů a zisků ještě neznamená, že je něčeho takového dotyčný schopen v praxi. Jiní zase chtějí, aby byl generální ředitel jejich klonem, protože jsou přesvědčení, že nikdo jiný než oni tak skvěle firmu řídit neumí. Přesto i po dosazení nového muže na pozici číslo jedna stále nejraději řídí firmu sami – protože jak vědí, ani klon nemůže být tak dokonalý jako originál. Nezanedbatelná je úloha věku, a to nejen u výrobců hraček. Mladý dynamický ředitel působí lépe než starý praktik. To, že mládí ve vedení pak často probublává do nižších pozic, vypadá jako výhoda do té doby, než proběhne generační výměna natolik dokonale, až se zjistí, že vlastně nikdo nerozumí výrobě, protože všichni rozumí pouze managementu. Bylo by chybou vynechat téma genderu. 

Mladá ředitelka nepřipadá v úvahu, protože asi bude chtít mít děti. A to, že průměrná žena zvládne práci i domácnost, není výhodou: naopak by mohla zkrátit, či dokonce zrušit porady, takže by se zjistilo, že jsou nejen k ničemu, ale že i množství poradních hlasů je kapku přehnané. Stará žena je nežádoucí, protože by mohla chtít stejné peníze jako muž, a to už je přece lepší dát tam rovnou pořádného chlapa.

Splnit podmínky pro to, aby se člověk stal ředitelem, je náročnější než samotný výkon funkce. Protože ředitel, to je něco jako Marilyn Monroe nové doby. Objekt tužby, který by se měl do reálného světa plést co nejméně.