Muslimka domáhající se práva nosit šátek hidžáb na půdě střední školy neuspěla. Úterní rozsudek Městského soudu v Praze to odůvodnil tím, že používání šátku je projevem náboženského přesvědčení. A protože škola má být neutrálním prostředím, nemá studentka právo své náboženství navenek projevovat. Proti jejímu domnělému právu stojí podle soudu právo být svobodně bez vyznání, náboženské symboly nemít a v ničem je nevidět.

Protiislámští aktivisté zajásali a zapěli státní hymnu. Neměli by však být spíše znepokojeni? Ačkoliv se to nezdá, rozsudek je poplatný multikulturní tezi, že všechna náboženství mají stejnou hodnotu.

Podle soudu má člověk právo nebýt ve veřejném prostoru konfrontován s náboženskými symboly. Náboženská svoboda má ustoupit právu nemít náboženství. Tuto zásadu nevztahuje k islámu, ale k náboženství obecně. Náboženství tak patrně na veřejnost nepatří, jeho místo je v obývácích a v sakristiích. Na veřejnosti by mohlo nevěřícího pohoršovat, či dokonce působit násilně a ohrožovat jeho spokojený nenáboženský status.

A kříž na krku do školy patří?

Jedná se o pozici agresivního sekularismu, nikoliv konfesní neutrality, na níž je náš ústavní systém vystavěn. Titíž lidé, kteří tleskali včerejšímu rozsudku, spílali Lidlu, když odstranil z fotografií řeckých chrámů kříže. Přitom logika je v obou případech stejná: v zájmu vytěsnění kulturního konfliktu je třeba odstranit náboženské symboly.

Pokud by jiná škola zakázala nosit křesťanské kříže, soud by byl nucen se jí podle stejné logiky zastat. (Na rozdíl od Evropského soudu pro lidská práva, který v přítomnosti křížů v italských veřejných školách neshledal porušení náboženské neutrality státu.) A ovšem pak je možné ze školství i zdravotnictví vyloučit řeholnice a řeholníky v hábitech, což je v našich kulturních podmínkách zvlášť pikantní, uvážíme-li, proč zdravotním sestrám říkáme sestro.

Jádro problému se přitom nachází někde zcela jinde. S různými náboženstvími – a jejich symboly – je možné zacházet diferencovaně. Svoboda projevovat náboženství není absolutní. Listina základních práv a svobod zná podmínky, za nichž ji lze omezit. Stát má působit ve vztahu k různým náboženstvím neutrálně. To podle Ústavního soudu mimo jiné znamená zákaz neodůvodněné nerovnosti založené na náboženství nebo světovém názoru (např. ateismu či agnosticismu). Přitom však mohou existovat rozumné důvody k omezení projevů určitého náboženství.

Samy náboženské symboly nikoho neohrožují

Představme si ryze hypotetické náboženství, ve kterém má žena nižší důstojnost než muž, stát je podřízený náboženské sféře, nevěřící jsou určeni k podrobení nebo vyhubení a odpad od víry se trestá smrtí. Je pak nerozumné omezit možnosti projevu takového náboženství, jehož hodnoty jsou neslučitelné s hodnotami demokratického právního státu? Nikoliv, společnost má právo bránit se potenciálnímu agresorovi.

K úvahám, nakolik něco takového platí o islámu nebo některých jeho frakcích, není u nás ani jinde v Evropě odvaha.

Namísto toho se spřádají divoké a zbytečné úvahy o tom, jak nebezpečná je pro nevěřícího konfrontace s náboženským symbolem. Stačí se přitom projít po kterékoliv obci či po centru Prahy, abychom si uvědomili, že jsme jimi obklopeni na každém kroku.

NÁZORY ČTENÁŘŮ

K článku "O agresívním sekularismu, hidžábech a křížích"

"Titíž lidé, kteří tleskali včerejšímu rozsudku, spílali Lidlu, když odstranil z fotografií řeckých chrámů kříže. Přitom logika je v obou případech stejná: v zájmu vytěsnění kulturního konfliktu je třeba odstranit náboženské symboly."

Ne, to není pravda. Škola je státní instituce, v níž má být garantována sekulárnost. Kříž na kostele coby soukromém vlastnictví není věcí státu. Tvrzení autora tedy logiku nemá, ač se sám logiky dovolává.

"Samy náboženské symboly nikoho neohrožují ...zbytečné úvahy o tom, jak nebezpečná je pro nevěřícího konfrontace s náboženským symbolem."

Ale kdepak, nejde přece jen o nějakou konfrontaci nevěřícího s náboženským symbolem. Naopak jde o skutečnost, že dané symboly mají obrovský vliv právě na věřící. Ve veřejném prostotu historicky vznikly jako značkování dobytého území danou ideologií, na věřící působí tím, že jim dodávají zdání domnělé vlády nad daným územím, odvahy k prosazování svých soukromých ideologických zájmů v prostorách, které k tomu nejsou určeny, neb stát ze zákona nesmí prosazovat žádnou ideologii, ba podporují fanatičnost takových skupin. Proto a právě proto se např. muslimové v evropských podmínkách snaží postupně prosazovat znaky a symboly své víry, čímž získávají pocit jednoho vítězství za druhým, což podporuje nárůst jejich fanatičnosti a vytváří zázemí pro domnělý pocit nároku na cizí zemi včetně podhoubí terorismu.
Symboly tedy mají značný význam a v konečném důsledku jsou nebezpečím pro všechny, nejen nevěřící.

Autor je advokát a vysokoškolský pedagog? To mne děsí ještě více, než že takové lidi necháváte šířit tak nebezpečné bludy ve svých novinách.

Josef Sanitrák

 

K článku "O agresívním sekularismu, hidžábech a křížích

Osobně považuji stanovisko soudu za zcela správné. Bavíme-li se totiž o svobodě, pak zde náboženství právě ve vztahu ke svobodě nemá místo. Jen člověk bez náboženství může říct: jsem svobodný. Muslim i křesťan konají podle boží vůle. Věřící nikdy neřekne a ani nemůže říci, že něco udělal svobodně. Stejně tak i tvrzení, že právě rozsudek nahrává "multikulti" aktivitám, považuji za zcestný. "Multikulti" je v pohodě. Toto nikomu nevadí. Potíž je v tom, že se zde snaží jedna kultura zneužít vyspělosti kultury druhé. A přiznejme si, že křesťanství se výrazně posunulo. Jinak by jej společnost odsoudila. Díky vzdělání i díky zkušenostem. Evropské právní normy jsou obecně nastavené na současnost, a tak musí zákonitě i díky pokrytcům právníkům narážet na fakt, že kriminální živly zvyklé na tresty, jsou v Evropě jako v Jiříkově vidění. Když máte společnost, kde je nízká kriminalita, snížíte stavy policie. Když ale začnou policisté chybět, a to začnou, protože si někdo myslí, že pokud je zákonem stanovený limit mezi přestupkem a zločinem, pak se vychytrale budu pohybovat na hraně. To přesně je aféra s šátkem. Není to dvojsečná zbraň. Evropa musí reagovat i legislativou a znova se vrátit do středověku. Protože pachatelé uvažuji jako ve středověku. Tam totiž islám svou podstatou patří. Islám není a nemůže být "multikulti", protože sám je svou povahou dominantním. A pokud k zákazu Islámu bude třeba zakázat i jiné církve, pak je to jen dobře. Protože jen svobodný člověk bez náboženství může říct, delam to z vlastní vůle. Pak i právní normy může respektovat bez obav, že se znelíbí bohu ( jakémukoliv). Jsem člověk, co chce mít garantovanou svobodu být bez náboženství. Být opravdu svobodný. A přitom zůstat slušným a korektním. Přirozeným vývojovým stupněm je společnost, která nepotřebuje boha, aby řídil její kroky a lezení do zadku kléru, jak to dělá autor, je stejně pokrytecké, jako nadbíhání muslimům z obav, že už to stejně vyhráli.

Daniel Hrubý