Jako dítě jsem si rád v knihovně četl knížky pro mládež. O tom, jak ten svět budoucnosti bude úplně skvělý a jak v roce 2000 budou všechno dělat roboti, lidé si budou hlavně užívat, a když už budou pracovat, tak třeba někde na Měsíci, kam každé pondělí bude létat raketa z kosmodromu Praha-střed. Pamatujete? To byly futurologické vize z poloviny 60. let, kdy byl svět sice bipolární, ale v zásadě optimistický. Bylo potřeba vyřešit pár drobností, třeba tu studenou válku, ale až budou všude pracovat ti roboti, tak vlastně nastane komunismus po celé planetě, každému dle jeho potřeb, a studená válka bude minulostí.

No, nestalo se to. Důvody by se našly tuhle i támhle, ale asi není potřeba hledat viníka. Zkrátka roboti, automaty a stroje vůbec jsou stále málo dokonalí, moc nepřemýšlejí, sice práci ulehčují, ale taky přidělávají, takže ve výsledku se to nějak moc neprojevilo. Přišla třetí průmyslová revoluce, všude jsou počítače a díky nim člověk vyřídí mnohem větší objem práce než dřív, ale osmihodinový pracovní den zůstal pořád. Plus je tu navíc pořád ten faktor, že v důsledku pokroku vynakládáme spoustu práce na řešení problémů, které bychom bez něj neměli. Ale i tak: produktivita vzrostla fantasticky, rozhodně se však nedá říct, že by to lidé pociťovali na svém životě. Že by se zkracovaly úvazky i pracovní týdny…

Částečně si za to lidé mohou sami. Stali se obětí tyranie "růstu růstu", kdy nestačí, že se kola točí každým dnem rychleji. Ještě se musí zvyšovat i samotné zrychlení. Když dnes je to dvojnásobek včerejška, tak zítra ať je to aspoň trojnásobek dneška.

Trochu jsme si tím podřezali větev, takže velká část tohoto zrychlení jede na inflační dluh. Jo, kdybychom si řekli, že to takto už stačí, už nepotřebujeme zlepšovat, zvyšovat, zrychlovat, teď si to pojďme užít - ale tohle se snad nikdy nestalo.

Jenže když tedy pracujeme stále stejně, ale vytvoříme víc, tak kam ten přebytek mizí? Ono to s blahobytem je do velké míry stejné jako s elektřinou: musí se jí vyrobit vždy přesně tolik, kolik se jí spotřebuje. Když se jí vyrobí víc, musí se někde "spálit".

Vzpomínám si na takový matematický příklad: na určitém území žije tolik a tolik zajíců a tolik a tolik lišek. Když je lišek málo, zajíci nemají nepřátele a začnou se množit, začne růst jejich populace. Na což reaguje populace lišek tím, že se také začnou množit, protože mají dost potravy, zajíců. Obě populace rostou, až v určitém okamžiku už je tolik lišek, že sežerou veškerý zaječí přírůstek, a populace zajíců začne klesat. Počty lišek ještě chvilku setrvačností rostou, ale pak i jich začne ubývat, protože mají míň potravy. Za čas zůstane jen pár lišek, pustošení zaječí populace tak ustane, zase se začne rodit víc zajíčků a celý cyklus se opakuje.

Příroda tak sama sebe reguluje a udržuje v určitých mezích, a i když lidé dokážou s lecčíms řádně zamíchat, není nejmenší důvod domnívat se, že nepodléhají stejným zákonitostem. Lze předpokládat, že lidstvo je vždy jen tak velké, aby se uživilo. Pokud přijde zvýšení produktivity, nedopadne to tak, že zůstane stejný počet lidí s pohodovějším životem; lidstvo na příznivé podmínky zareaguje úplně přírodním a přirozeným způsobem: vzroste počet jedinců. Jako ti zajíci, když je málo lišek. Křivka počtu lidí s drobným odstupem sleduje celosvětovou křivku produktivity práce.

Otázka zní: co se stane, až se dostaneme na strop, na vrchol cyklu, až dojde nejen inflační růst růstu, ale i růst jako takový, a až bude hladových tolik, že na jejich přežití dáme víc prostředků než na rozvoj práce? Bude následovat stejně strmý propad? Pravděpodobně ano, a nebude to hezké.

Růst a blahobyt s sebou nesou populační explozi, která je, velmi ošklivě řečeno, určena k tomu, aby nadhodnotu zase projedla a vrátila systém do rovnováhy.

Práce robotů, o které se teď diskutuje v souvislosti s Průmyslem 4.0 a jejím možným zdražením, tak nepřinese lidem zkrácení pracovní doby a víc času na odpočinek. Přinese jen větší počet strávníků. Pak se trošku pootočí rétorika, začne se říkat, že "díky strojům Země uživí deset miliard lidí", a osmihodinový pracovní den zůstane. Změnu přinese až strop téhle křivky, až lidé budou přibývat rychleji, než produktivita práce zvládne uživit.

Ale pochybuju, že se objeví politik, který řekne "Už jsme pracovali dost a jsme dost bohatí, teď pojďme míň pracovat a víc se bavit…"