Letošní rok rozhodně nelze z pohledu výkonnosti amerického dolaru označit za úspěšný. Zejména v průběhu druhého a třetího čtvrtletí byla americká měna v podstatě pod permanentním tlakem. Chyběla jí podpora ze strany amerických centrálních bankéřů, kteří si se zvyšováním dolarových úrokových sazeb dávali letos načas.

Důvodem delší pauzy od červnového zvýšení sazeb byla na straně amerických centrálních bankéřů nečekaně nízká inflační data v USA. Velkou otázkou rezonující i mezi centrálními bankéři je, zda je slabost v inflačních datech patrná od letošního března dočasná, či trvalá. Teprve až po pěti měsících přišlo v srpnu vyšší číslo jádrové inflace. Vyznění následného zasedání americké centrální banky bylo nečekaně jestřábí. Medián prognózy amerických centrálních bankéřů ukázal, že oni sami předpokládají ještě do konce letošního roku jedno zvýšení sazeb. Od té doby dolar posiloval.

Studenou sprchou však bylo středeční zveřejnění zápisu z tohoto jednání. Ukázalo se, že konsenzus mezi centrálními bankéři není příliš velký. Nemalá část z nich chce se zvýšením sazeb počkat až na dobu, kdy data z ekonomiky potvrdí, že období nízké inflace je skutečně minulostí. To se může stát už dnes, kdy bude publikována zářijová inflace. Její výsledek by měl potvrdit oprávněnost čekat do konce roku ještě jedno zvýšení sazeb, a tedy i silnější dolar.