Přesně před rokem byl Donald Trump zvolen americkým prezidentem. A včera dali v guvernérských volbách ve státech New Jersey a Virginie, jakož i v New Yorku, kde se hlasovalo o novém starostovi, voliči jednoznačně přednost kandidátům Demokratické strany.

Hezky se to sešlo, takže nepřekvapuje, jak se ve Spojených státech hned roztrhl pytel s úvahami, šířenými zejména demokraty, že se Amerika po roce vzbouřila a chystá se od nynějška posílat republikány do háje, tedy do doby, než bude v Bílém domě šéfovat někdo slušnější a soudnější. Hojně používaná je proto i nedávná fotografie zachycující cyklistku Juli Briskmanovou, která vztyčeným prostředníkem zdraví Trumpovu prezidentskou kolonu, jedoucí kolem ní po silnici právě ve Virginii.

Začátkem týdne se o fotce hodně psalo, když vyšlo najevo, že ta paní byla kvůli ní vyhozena z práce − s odůvodněním, že firma podobné neslušnosti nehodlá trpět. Briskmanová pak byla za hrdinku mezi Trumpovými odpůrci, když řekla, že svého gesta stejně nelituje. Jistě zajímavý a vzhledem k místu pořízení té fotky i trefný příběh, dalo by se říct. Jenže, jaký má přesah? Do jaké míry Amerika po roce opravdu Trumpovi ukazuje vztyčený prostředník? Tady je nutno se zastavit a zdůraznit jednu známou skutečnost. Trump loni zvítězil, protože si získal sympatie zejména mezi bělochy se základním nebo středoškolským vzděláním.

Byla to obrovská demografická skupina, v níž se nenápadně, ale zato ve velkém rozšířil vztek na politický systém, který se raději zabýval uzákoňováním stejnopohlavních sňatků, případně zaváděným separátních záchodků pro transgenderové žáky a studenty než reálnými problémy lidí bez vyhlídek na profesní či už vůbec mzdový růst. Trump oslovil tuhle zapomenutou Ameriku, dal jí promluvit a ta mu byla za to ochotná prominout všechny jeho tragikomické skandály, jakož i nehoráznosti, které den co den sypal z rukávu a které by jinak každého kandidáta hned politicky pohřbily.

Od té doby je jasné, že Hillary Clintonová šlápla vedle svou přílišnou soustředěností na minority a jejich zrovnoprávnění. A také je jasné, že jestli chtějí demokraté za tři roky v prezidentských volbách zvítězit, musí nejvíc zapracovat na své atraktivitě právě tam, kde je Trump dodnes hrdinou. Těmi kraji ovšem nejsou Virginie ani New Jersey, natož samozřejmě New York.

Ani kandidáti, kteří tam včera zvítězili, nenabízejí nějaký celospolečenský recept, jak by Demokratická strana mohla vycouvat z příliš úzké ulice, do které se vmanévrovala. Proto pozor na argument o vztyčených prostřednících.