Když venezuelský lídr Nicolás Maduro přebíral v roce 2013 prezidentský post po Hugovi Chávezovi, asi jen málokdo pochyboval o tom, že selže. Bývalý řidič autobusu se do křesla nejmocnějšího muže země dostal především díky bezvýhradné podpoře bývalého vůdce. Byl bez větších vizí a pronášel jen plané sliby. Současný stav Venezuely nicméně předčil i ty nejčernější obavy.

Země s rozsáhlými zásobami ropy se zmítá na prahu kolapsu. Příjem na osobu klesá k úrovním dosahovaným v padesátých letech, lid sužuje hlad a nedostatek základního zboží. Reálná hodnota měny se zřítila. Na černém trhu dosahuje jen několika setin udávaného vládního kurzu k dolaru.

Finanční aktiva na takovou situaci přirozeně reagují. Venezuelské vládní dluhopisy se splatností v roce 2026 lze nyní koupit za zhruba čtvrtinu jejich nominální hodnoty. Při jedenáctiprocentním kuponu tak rázem můžeme do portfolia zařadit aktivum s výnosem takřka 50 procent ročně.

Vsadit na ně ale může jen odvážný naiva. Podle finančních trhů je pravděpodobnost bankrotu během následujícího roku zhruba 75 procent. Na horizontu pěti let se má bankrot dokonce za jistotu. A není se čemu divit. Dolarové dluhy v prostředí hyperinflace stoupají a zahraniční rezervy už brzy úplně zmizí.