Touha po technokratizaci

Snaha o zavedení různých rad a zákonných omezení chování vlád je odrazem touhy po „technokratizaci“ politického rozhodování, což je ovšem snaha ve své podstatě chybná. Politické rozhodování se totiž od toho „odbornického“ liší tím, že nemá žádné objektivně správné řešení. Je možné optimalizovat technologické řešení výroby, skladového hospodaření, seřízení stroje a řady dalších věcí – není však možné najít optimální a odborně jednoznačně správné sestavení státního rozpočtu.

Důvod je jednoduchý – politické rozhodování spočívá ve vyvažování zájmů jednotlivých vrstev obyvatel, jejich priorit, síly různých zájmových skupin a řady dalších faktorů. Objektivně správný rozpočet neexistuje: zástupci učitelů upřednostní navýšení rozpočtu na platy i za cenu vyššího deficitu, důchodci jistě oželí navýšení státního dluhu v případě zvýšení penzí a podnikatelé nepochybně nebudou navrhovat zvýšení podnikových daní v zájmu udržení rozumného poměru dluhu státu k HDP. Vyvážení takovýchto – a tisíců dalších – zájmů je samou podstatou politického rozhodování, a proto by nemělo být vyčleněno do sféry rozhodování odbornických týmů s nejasnými kompetencemi i zodpovědností.