Zbytečné náklady reforem

Pokud je současná vláda něčím výjimečná, pak je to schopností prolít neuvěřitelné množství politické krve za věci, které nedávají téměř žádný smysl. Velká část se jich, bohužel, koncentruje do oblasti hospodářské politiky a přispívá ke stavu, kdy ekonomika neroste a v zemi vládne všeobecná skepse.

Vezměme si jen dva nejviditelnější příklady z poslední doby. Prvním je tzv. reforma důchodového systému. O tom, že by v této podobě prospěla vývoji důchodového účtu a řešení problému, byl od počátku přesvědčen málokdo. Zdálo se však, že na ní vydělají alespoň pojišťovací společnosti, když už ne stát a jeho občané.

Podle posledních reakcí jejich představitelů, rezignací prezidenta Asociace penzijních fondů počínaje a nedávným prohlášením ředitele Penzijního fondu Komerční banky konče není vyloučeno, že na tom nevydělají ani oni. Pak už je ovšem racionální vysvětlení boje za tyto změny skutečně velmi obtížné: pro občany s nízkými příjmy není výhodná, pro bohaté zcela nezajímavá, protože si zabezpečení na důchod řeší sami a jinak a pro střední třídu je výhodná pouze při mimořádné souhře nepříliš pravděpodobných okolností.

Státní rozpočet zaznamená v krátkodobém (ale rozpočtově kritickém) horizontu výpadek příjmů, v dlouhodobém horizontu jsou přínosy nejasné. A co horšího – sám pojem reforma důchodového systému bude do budoucna vyvolávat obavy a pochybnosti. Každá další vláda, která by se o potřebnou, ale teď už opravdovou, reformu pokusila, bude v budoucnu čelit nedůvěře dřív, než jakékoli změny navrhne.