Tvrdím, že všechny administrativně přikazovací metody boje s tuneláři a korupčníky jsou výplodem čirého populismu a vedou jen k většímu rozsahu těchto jistě odpudivých jevů. Týká se to tedy nejen prokazování původu majetku, ale v nemenší míře například i ochrany spotřebitele, zákazu anonymních akcií, či stále oblíbenějšího whistler-blowerismu.

Pořád dokola je proto třeba opakovat, že jediné, co dává v uvedeném kontextu smysl, je co nejvyšší konkurence a minimální stát. Nic na tom nemůže změnit, že teze tohoto druhu tvoří velice obtížný návod, jak se prosadit v politickém systému.