Těší mě, že po dlouhé době mohu významně souhlasit s Tomášem Ježkem – snad jen s tím rozdílem, že na cenových a tedy i kurzových válkách nevidím nic špatného; což je ovšem standardní odlišnost názoru na kompetitivní devalvaci mezi rakouskou a chicagskou školou ekonomického myšlení.
To podstatné na Ježkově příspěvku je ovšem v této chvíli něco jiného – nekompromisní odhalení, že, jde-li o hospodářskou politiku, není nezávislých ekonomů a i ty největší hvězdy akademického super-světa nemají žádný problém podlézat mocným této planety. Z hlediska akademické etiky pak považuji za zvláště zahanbující, že při tom vymýšlejí módní termíny (buzzwords) pro jevy dobře vymezené ve standardních učebnicích v naději, že někdo uvěří, že odhalili dosud neznámý jev - anebo princip.
I v tom se snad více méně shoduji s mnoha výše uvedenými příspěvky. K Ježkově kritice tedy už jen doplním, že ekonomie se tomuto zavrženíhodnému chování učí nejen od právníků, ale – a to zejména – od tzv. management science.
