V době krize není primárním problémem nedostatek peněz, ale selhání obvyklých signálů pro rozhodování, jak finanční zdroje použít, zejména pak do čeho je investovat. Během naší krize z první poloviny devadesátých let jsme byli donekonečna dotazováni, která odvětví ekonomiky vláda považuje za perspektivní, či dokonce hodlá aktivně podpořit.

Moje cynická odpověď navazovala na tehdy dostupné odhady, že 80 % post-socialistické ekonomiky je nereformovatelných s tím, že nikdo nemá a nemůže mít tušení, kterých je těch zbývajících 20 %, co má nějakou šanci přežít. Asi se dalo tušit, kam patří například Poldi Kladno, ale ruku do ohně za to dát nešlo. A už vůbec nikdo nemohl vědět, kdo konkrétně by se toho úkolu měl ujmout, kteří hrdinové kapitalistické práce by měli rozhodovat, jaké podniky se mají okamžitě zavřít a co by se mělo zachraňovat.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se