Klasický liberál je konzervativní kromě jiného i v tom, že výzvy, kterým čelí jeho civilizace, považuje za fakticky stále stejné, jakkoli mají – samozřejmě - pokaždé odlišnou podobu. Proto se mu nelíbí teze o postmoderní společnosti, pro kterou se musí budovat „sui genesis“ instituce a v níž je třeba testovat dosud neznámé postdemokratické metody vládnutí. Projekty human-right-ismu, NGO-ismu a whistler-blower-ismu jsou tedy pro klasického liberála pouze výsledkem krize identity, tj. ztráty orientace, kde se dnešní Západ nachází, co jsou jeho skutečné problémy a jak se mají řešit.
V tomto duchu tedy nahlížím i na Macháčkovu představu, že recepty Margarety Thatcherové do dnešní doby už nepatří. A protože pan redaktor asi připouští, že na těch receptech někdy něco být mohlo, dovolím si mu připomenout, že to, čeho si paní baronka užívala ve skutečně neomezeném množství, byly nenávistné útoky ze strany tehdejší kulturně-mediální smetánky, zejména té londýnské, šedesátými léty vyprofilované. Koneckonců, v tom byl její osud podobný s Ronaldem Reaganem, a nám to může, ve zdejších regionálních poměrech, zase připomenout Václava Klause.
Sečteno a podtrženo: V receptech ten problém nevidím. Co chybí, je osobnost, která by našla odvahu se tomu všemu postdemokratickému bloudění postavit.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
