Z pohledu našich mezinárodních závazků byla diskuse o přijetí eura ukončena ve chvíli, kdy se Česká republika současně se vstupem do Evropské unie zavázala k tomu, že tak v přiměřené lhůtě učiní. V této chvíli tedy jsou k diskusi spíše tři jiná témata:

• Prokázal průběh ekonomické krize základní tezi jeho českých odpůrců, tedy že vlastní měna je významnou ochranou před takovými krizemi?

• Jsou problémy eura (o nichž nepochybují ani jeho zastánci) tak zásadní, že je nutné znovu otevřít naše závazky vůči partnerům v EU nebo dokonce iniciovat či alespoň podpořit návrat k národním měnám?

• Jak by měla být doplněna a zpřesněna pravidla pro fungování eura, aby byla do budoucna omezena rizika obdobných krizí, případně výrazně snížena závažnost jejich důsledků?

Pokud by odpověď na první otázku byla kladná, jistě by posílily argumenty pro rovněž kladnou odpověď na otázku druhou. Problém pro kritiky eura a zastánce domácí měny ovšem spočívá v tom, že vývoj české ekonomiky v posledních letech teorii o národní měně jako ochránci před krizí nijak nepotvrdil. Česká ekonomika prošla hlubším útlumem, než řada států eurozóny, včetně našich sousedů Slovenska, Rakouska a Německa. Výraznější depreciace měny, která by měla být modelovou reakcí samostatné měny na negativní vývoj ekonomiky, se nedostavila – a ani silná prohlášení představitelů ČNB na tom nic nezměnila. Žádný útěk investorů ke koruně jako stabilnímu ostrovu v nestabilní oblasti eurozóny se nekonal. Kromě toho stále není jasné, proč by samostatná měna malé otevřené ekonomiky s plně liberalizovaným pohybem kapitálu měla být odolná vůči případným spekulacím vůči její stabilitě – toto riziko je v diskusích o případném zachování samostatné měny trvale podceňováno.

Naproti tomu nejvážnější napětí okolo eura výrazně polevilo (s výjimkou Řecka, kde ovšem šlo o rozsáhlejší problémy řízení země). Irsko se vrací na kapitálové trhy, rizikové prémie z italských a španělských dluhopisů razantně klesly, v zemích eurozóny znovu začíná ekonomický růst a vystoupení z eura není v žádné z těchto zemí tématem hlavního politického proudu. Euro zůstalo významnou rezervní měnou a jeho kurs neprošel dramatickou korekcí. Hlavní riziko krize pro samotné fungování eura podle všeho pominulo.

Tyto skutečnosti samozřejmě nic nemění na faktu, že minulé roky prokázaly nedostatky fungování společné měny a jeho rizika. Jde vesměs o rizika, o nichž se diskutovalo již při přípravě eura a které reálný vývoj pouze potvrdil: jednotná monetární politika pro skupinu zemí s vlastní fiskální politikou vyžaduje výraznou rozpočtovou disciplínu zúčastněných států a velmi pravděpodobně také zavedení alespoň dílčích prvků společné rozpočtové politiky. Rozpočet EU tuto roli nehraje (a ani hrát neměl) a nové nástroje typu Evropského stabilizačního mechanismu vznikají pod tlakem okolností a tedy s problémy a chybami.

V současné době je velmi pravděpodobné, že takřka všechny členské státy EU si tuto skutečnost uvědomují a nepředpokládají odklon od eura. Ostatně, během krize se další dva státy – bez větší pozornosti našich médií – rozhodly euro přijmout (Estonsko a zcela nedávno Lotyšsko). ČR by proto měla opustit nesmyslnou koalici po boku Velké Británie, jejíž ekonomika a zájmy jsou v této oblasti od těch našich zcela odlišné a definovat vlastní pozici pro diskuse o úpravách fungování společné měny a s ní související fiskální politiky. Nikoli zda euro ano nebo ne, ale jakým způsobem bude dál fungovat – to teď bude jedno z hlavních témat evropské hospodářské politiky. Mělo by tedy být i předmětem naší domácí diskuse a nahradit nejpozději po volbách silácké řeči o tom, jak si sami se svou korunou poradíme a nikoho k tomu nepotřebujeme.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se