Do úvodu bych chtěl čtenáře ujistit, že osobně neznám nikoho, kdo by chtěl žít v zemi, která by institucionálně byť jen připomínala putinovské Rusko, o Janukovyčově Ukrajině ani nemluvě. To, co někoho možná mate, je analytický respekt ke gigantickému rozměru transformačních problémů, před kterými tyto země stály na začátku devadesátých let, a o nichž se všeobecně tvrdilo, že v historii lidstva nemají obdoby. Takže mám respekt i k tomu, že od té doby se Rusko – i pro mne velice nečekaně - stalo součástí nejrychleji se rozvíjejících zemí světa BRICS, a to v kontrastu s tím, co dobře ilustruje právě dnešní Ukrajina.

Tak či onak, ti, kdo se vysmívají putinovským transformačním postupům, mají nyní skvělou příležitost navrhnout Ukrajině cokoli lepšího. Za sebe ovšem očekávám, že to budou zase jen přísliby nějakých financí, nejspíš za podmínek typu vyšší vynutitelnosti práva, boje proti korupci apod.