Asi bychom si měli nejdřív připomenout, kdo je předmětem našich dnešních sankcí. Jde totiž o národ, který vždycky měl, stále má a nadále musí mít imperiální ambice. A to, kdyby pro nic jiného, tak pro tu svou jižní hranici, jejíž délka a záludnost je mimo jakoukoli představu. Toto imperiální Rusko bylo přitom po roce 1990, k naší nekonečné radosti, drasticky poníženo ztrátami území, která před tím získalo kořistí jako grandiózní vítěz druhé světové války. Nelze tedy nebýt zneklidněn s každým metrem, o který se ruská armáda posune naším směrem.