Není práce jako práce

Na důchodech stát vyplatí již dnes více, než kolik vybere na důchodovém pojištění. Za rok 2009 činil deficit 36,8 mld. Kč, v roce 2010  byl 35,6 mld. Kč, za rok 2011 byl deficit 45,4 mld. Kč a v roce 2012 byl deficit 40,6 mld. Kč. Stejná situace nastává u financování zdravotní péče. V roce 2010 činil deficit 6,9 mld. Kč, v roce 2011 byl 5,2 mld. Kč a v roce 2012 chybělo 6,0 mld. Kč.

Tato situace je výsledkem střetu dvou paradoxů. Na jedné straně je jistě pozitivní, že se dožíváme vyššího věku, a to především díky kvalitnější ale i cenově náročnější zdravotní péči. Na druhé straně vstupujeme na trh práce mnohem později díky delšímu studiu a máme méně dětí. Kombinace těchto faktorů označovaná jako stárnutí populace je tedy vnímána jako civilizační úspěch, na straně druhé přináší problémy s udržitelností důchodových a zdravotních systémů, které byly nastaveny pro zcela odlišné demografické a společenské podmínky.

Penzijní a zdravotní reforma je tématem dne nejen v ČR ale ve většině zemí EU. Řešením je pak diskuse o zvyšování odchodu věku do důchodu, minimálního počtu odpracovaných let až po různé formy kombinace státní penze a soukromých úspor. S ohledem na výpočet dopadu reformy na důchodový systém se jeví jako nejjednodušší zvyšování věku odchodu do důchodu. Je ovšem pravdou, že mnohem robustněji působí návrhy reforem beroucí v úvahu typ zaměstnání nebo odpracovaný počet let. Měl by být rozdíl, zda někdo nastoupí do práce v 18 letech a vykonává fyzicky náročnou práci a tím kdo studoval do 25 let a vykonává práci nevyžadující stoprocentní fyzickou kondici.

A jaké jsou alternativy? Stále se zapomíná, že jedním z řešení je větší počet dětí a tedy smysluplná politika podpory porodnosti a rodiny včetně většího zapojení žen do trhu práce. Druhou alternativou je pak příliv pracovní síly, přispěvatelů do důchodových systémů, ze zahraničí – migrace. Dlouhodobě nejstabilnější, ale politicky nejméně populární je pak přiznání, že stávající systémy jsou neudržitelné a že v budoucnu stát jak v důchodové tak ve zdravotní oblasti bude garantovat jen nezbytné minimum. Vše ostatní bude řešeno z dodatečných úspor občanů. Užitečné by bylo se podívat na zkušenosti jiných zemí a pro finální podobu reformy najít podporu napříč politickým spektrem.