V roce 1988 jsme s Václavem Klausem v textu „Ekonomické centrum, přestavba a rovnováha“ vysvětlovali, že rovněž u nás existuje měnové centrum (SBČS), které chápe otázky ekonomické efektivnosti zpravidla lépe než centrum plánovací, které je navíc politicky nedotknutelné.
Do podobně nedotknutelného postavení se dnes postupně dostávají i evropští plánovači. Nemůže tedy překvapit, že – stejně jako tehdy – naděje se začínají upínat k centrálním bankám jako reziduálním oázám ekonomického myšlení.
Analogie s reálným socialismem se tím stává téměř dokonalou co do možného rozměru našich nadějí. Dnes, stejně jako tehdy, totiž mohou měnová centra s ekonomikou provést nanejvýš to, že ji budou, při troše štěstí, vyhlazovat a vylaďovat. Pro fundamentální systémovou změnu zcela jistě nemají žádné nástroje. Skutečná transformace ekonomiky totiž musí začít od centra jejího plánování a regulace - od jeho dnešní nedotknutelnosti ze všeho nejvíc.
