Pokusy o zjednodušení fiskálních pravidel nejsou samospasitelné. Z pohledu jednotlivce se jedná o problém, který většina řeší ve svém osobním životě. Pokud dlouhodobě výdaje jednotlivce (domácnosti) nejsou v souladu s příjmy, dostává se do podobné situace jako stát. Pokud je mu někdo ochoten půjčit může vyšší výdaje financovat půjčkou, kterou však v budoucnosti musí splatit. To se mu povede, pokud rostou jeho příjmy (HND) nebo omezí svou spotřebu (výdaje státu). Jednoduchý experiment provedený ve třídě ukazuje, že ochota ostatních půjčovat spolužákovi při rostoucím dluhu, poklesu příjmu nebo neochotě splácet předchozí dluh se rychle vytrácí. Z tohoto pohledu dluhy státu a situace jednotlivců či domácností není rozdílná a nemělo by být tedy ani složité pochopení problematiky rostoucího zadlužení veřejných rozpočtů jednotlivci.

Každý si může jednoduše představit, že pokud dluh státu tvoří 100% toho, co stát s využitím všech výrobních faktorů za jeden rok vyprodukuje, bude jeho splacení během pěti let vyžadovat snížení spotřeby o 20%. Všichni tedy budou vykonávat stejně usilovně svou práci ale za menší odměnu. Pokud tak neučiní, dorazí v případě jednotlivce exekutor, v případě státu věřitelé reprezentování finančními trhy.