Třídenní anketu iniciuje Kamarádi vzdělání, Nadační fond České bankovní asociace na podporu vzdělávání, partner projektu Česko mluví o vzdělávání.

Přispějte do diskuze o prostředí, ve kterém vyrůstají i vaši potomci. Svými názory pomozte ovlivnit veřejnou debatu o vzdělání a výchově dětí.

Nejzajímavější příspěvek bude vyhodnocen psycholožkou Šárkou Mikovou a oceněn tabletem Acer Iconia Tab W510 32G Windows8, proto, prosím, doplňte i kontaktní údaje - telefon a adresu.

Debata skončila. Pode názoru psycholožky Šárky Mikové byl nejzajímavějším příspěvkem článek od paní Mechúrové z Karviné, který si můžete přečíst níže.

Psycholožka: Nevynechávejme z procesu výchovy dítě samotné

Většina příspěvků hledá klíč k odpovědi na anketní otázku v nutnosti spolupráce mezi rodinou a školou. Příspěvek paní Leony Mechúrové není výjimkou, přesto je v jistém směru ojedinělý – zabývá se totiž zodpovědností rodičů nejen za výchovu, ale také za vzdělávání svého dítěte. V dnešní době již rodiče naštěstí mají možnost ovlivnit, v jaké škole se jejich dítě bude vzdělávat, ať už tím, že školu dítěti vyberou, nebo tím, že se na spolupráci se školou aktivně podílejí.

Paní Mechúrová nabízí ostatním rodičům otázky, nad kterými by se mohli zamyslet: Co považujeme my, jako rodiče, ve vzdělávání našich dětí za prioritu? Co se nám na přístupu školy líbí a co ne? Nepřímo tím rodiče žádá, aby si sami ujasnili, jaký je jejich postoj ke vzdělávání, a uvědomili si, že to jsou právě oni, kteří svým postojem často přímo ovlivňují vztah svého dítěte ke škole a vzdělávání jako takovému. Pokud je pro rodiče celoživotní vzdělávání přirozenou životní potřebou (jejich děti je často vidí s knihou nebo jiným zdrojem informací, o nových poznatcích diskutují a kriticky k nim přistupují, zkoušejí si naučené v praxi), přijmou tento model i jejich děti. Pokud svým přístupem rodiče sami význam vzdělání spíše bagatelizují, pro školu je výrazně obtížnější probouzet v dítěti vnitřní motivaci pro učení.

A ještě jeden motiv mi v příspěvku paní Mechúrové připadá významný – nevynechává z procesu výchovy a vzdělávání samotné dítě, které by mělo být zodpovědné za své učení. Nečeká však, že se to dítě naučí samo. Naopak, zdůrazňuje, že by žák měl mít příležitost se zamýšlet nad svým učením a volit způsoby, které mu vyhovují. A já dodávám – jak doma, tak ve škole. Jedině tak se nám podaří vychovat z našich dětí „jedinečné osobnosti“, tedy osobnosti, které byly vychovávané a vzdělávané s ohledem na jejich individualitu.

Šárka Miková, psycholožka, www.meagnosis.cz

 



Jde nám přece o stejný cíl

Základy leží výchovy jednoznačně v rodině. Ta dává dítěti první výchovné lekce do života o mnoho dříve, než vstoupí do školních dveří. Škola by pak měla s rodinou spolupracovat a troufnu si říci "spoluvychovávat." Rozvíjet to dobré, co do dítěte zasadili rodiče v jeho útlém věku.

Myslím si, že vzájemná spolupráce a respekt rodiny a školy je pro výchovu dětí nezbytná. Postupem času je asi jedno, kdo vychovává více a kdo méně. Jde nám přeci o stejný cíl, aby školní lavici opustil slušný a vzdělaný člověk.

Karel Malík, Dambořice

 

Nelze oddělovat

Chybou bylo, že se začalo oddělovat vzdělávání od výchovy. To jsou přece dvě naprosto neoddělitelné věci. Co nám bude platný vzdělaný nevychovanec nebo naopak vychovaný tupec.

Domnívám se, že si to zjednodušily obě strany. Rodiče v zájmu svého pohodlí často  nechali na učitelích výchovu i vzdělávání a odmítají se s nimi ve většině případů podílet na obém a učitelé se nepochopitelně chtějí zříkat výchovy.

Bohužel je to dnes i legislativně takhle nastaveno a pokusy vychovávat jsou více méně trestány. Vznikl tak paskvil, který vede k tomu, že se naše školství propadlo až na úroveň rozvojových zemí. Učitelé ztratili autoritu, vdělání je v životě pro kočku a spolu s pohodlností dětí se z národa stávají polovzdělanci a polointeligenti.

Pavel Urbánek, Plzeň

 

Škola má školit - tedy učit

Rodiče tu jsou jako někdo kdo nám vštěpuje morální hodnoty a tedy provádí náš "chov" tedy nás vychovává!
Nebo snad chceme standardizovaného člověka vychovaného školou?

Člověk se pochopitelně učí i od rodičů, ale nejedená se o znalosti teoretické, ale spíš životní. Ty škola nemá šanci zprostředkovat, i když by to bylo nádherné.

Josef Němec, Plzeň

 

Výchova ve škole probíhá, ať chceme nebo ne

V úvaze, jaká by měla být výchova potřebuji vyjít z několika předpokladů.

1. Ten hlavní, co chápu pod pojmem výchova. Definic a teorií je mnoho a rozsáhlých. Zde stručně předpokládám, že výchova je působení člověka na člověka, které mění vlastnosti a schopnosti vzdělávaného.

2. Uvedená změna by ideálně měla probíhat směrem k vyšší kvalitě vzdělávaného. Klíčovou otázkou ovšem je, co je touto kvalitou tj. kam by vlastně výchova měla směřovat a co je jejím cílem.

3. Je důležité si uvědomit, že kromě cílevědomé výchovy se uplatňuje i výchova na základě prosté interakce vzdělávajícího a vzdělávaného probíhající na nevědomé úrovni.

Z uvedených předpokladů pro mne plyne několik závěrů.
1. Nelze odělit výchovu jen na rodinu nebo jen na školu. Výchova je interakce, probíhající neustále. I když prohlásíme, že škola na vědomé úrovni přenechá výchovu rodičům, na nevědomé úrovni budou děti přesto vnímat školní prostředí, chování a charakter učitelů, které mají na jejich tělesné a duševní vlastnosti možná větší vliv než různé etické poučky. Tvrdím tedy, že výchova ve škole probíhá ať chceme nebo ne a je nutné tomuto procesu věnovat pozornost.

2. Vzhledem k tomu, že děti tráví s pedagogy někdy více času než s rodiči, je podle mého názoru nutné věnovat významnou pozornost charakteru a chování pedagogů. Neurotická učitelka, jejíž osobní život je v troskách, může mít na výchovu dětí stejně devastující vliv, jako otec alkoholik.

Náš vzdělávací systém potřebuje charakterní, vzdělané a socializované pedagogy. V mnoha případech tomu tak bohužel není. V této souvislosti bych zmínil i problém feminizace základního a středního školství.

Musí vzniknout konsenzus

Tak jako je společnost gendrově vyvážená, měl by platit požadavek na gendrově vyvážený pedagogický sbor. Jen tak mohou mladí lidé vnímat vzory chování v jejich přirozenosti. Je to otázka už náboru studentů na pedagogické fakulty. Snižovat počet přijímaných žen a motivovat muže.

3. Pokud má být ve výchově dosaženo cíle, je nutné jej jasně definovat. Společnost by měla definovat, co si představuje pod pojmem "minimálně vychovaný člověk/občan". Bez této definice jsou veškeré diskuse o výchově naprosto bezpředmětné.

Společnost ovšem nic takového sama od sebe definovat nemůže. Proto vytvoření této definice očekávám od vzdělávacího systému, který pro potřeby naší společnosti v tomto státě vznikl a je hrazen ze společných prostředků. Tuto odpovědnost nemůže převzít nikdo jiný.Nicméně roli vzdělávacího systému vidím jako řídící. Obsah musí vzniknout jako celospolečenský konsenzus.

Přestože se může zdát, že některé uvedené připomínky se výchovy dotýkají jen okrajově, považuji tyto systémové změny za takové, které budou mít v důsledku významný vliv na život naší společnosti v duchu vzájemnosti.

Radek Drnovský

 

Škola s výchovou nic moc nesvede

Když dítě začne chodit do školy, už je vlastně vychované - ať špatně nebo dobře. Škola s tím už nic moc nesvede. Vychovávat by měli vždy především rodiče a rodina, škola tu je, aby hlavně vzdělávala.

Jako rodič ale také doufám, že v případech, kde výchova v rodině selhává, škola pomůže alespoň korigovat - ukázat dítěti (potažmo jeho rodině), že se dají věci dělat i jinak, že jiné děti a rodiny mají jiné hodnoty, že normální je chovat se k sobě slušně, řešit spory dohodou, čestně a po pravdě a nenormální je agrese, podvádění, lhaní a vulgarita. Škola to zkrátka nemá vůbec snadné!

Veronika Nürnbergerová, Praha

 

Důležitý je dialog

Rodina i škola mají ve výchově dítěte nezastupitelnou roli. Škola dnes není jen vzdělávací institucí. Podle nového Rámcového vzdělávacího programu je úkolem školy nejen předat žákům znalosti v různých oborech, ale naučit je i dovednostem potřebným pro život.

Naslouchat, vyjadřovat svůj názor, s respektem argumentovat, kriticky nahlížet na předkládané informace, reagovat na změny a přijímat odlišnosti, respektovat sebe a druhé… Škola žáky kultivuje, aby obstáli jako jedinečné osobnosti ve společnosti.

A rodina? Z pohledu práva má rodina výlučnou zodpovědnost za výchovu a vzdělávání dítěte. Z tohoto důvodu považuji za důležitou spolupráci a vzájemný dialog školy a rodiny. Co považujeme my rodiče ve vzdělávání dítěte za podstatné, ve kterých oblastech vzdělávání spatřujeme priority? Co se nám v přístupu školy líbí, co by se mohlo proměnit? Škola i rodina ovlivňuje nemalou měrou formování osobnosti dítěte.

Rodina i škola musejí převzít svůj díl zodpovědnosti za výchovu mladého člověka. A ještě - žák samotný je zodpovědný za své učení, a proto by měl mít příležitost se nad svým učením zamýšlet, hledat v něm smysluplnost a volit si způsoby učení, které mu vyhovují.

Leona Mechúrová, Karviná

 

Každý nese svůj díl odpovědnosti

Otázka téměř evokuje, že je třeba zvolit jednu z variant. Buď rodiče, anebo škola. Je však nasnadě, že cílem musí být vyvážený systém, ve kterém rodina úzce spolupracuje se školou a opačně. Obě prostředí vytvářejí sociální ekosystém, ve kterém dochází k demonstraci vzorů - v rodině spíše archetypálních, ve škole spíše sociálních.

Obojí je podstatné. Nepovažuji za možné, ani účelné - ve snaze odpovědět na výše položenou otázku, snažit se jakkoliv vyjádřit proporci rozložení výchovných povinností mezi rodinu a školu. Považuji je za propojené nádoby, kde každý nese svůj díl zodpovědnosti, povinnosti a v nejlepším případě i upřímného zájmu o zdravý vývoj sebevědomé a empatické individuality.

Marie Seifová, Praha

 

 

Máme společný zájem

Rodičem se může stát každý, ale ne každý rodič je dobrým vychovatelem. Učitelem se stává člověk poté, co absolvuje potřebné vzdělání, ale ani tak z něj nemusí být kvalitní pedagog.

Obě strany se však musí vzájemně respektovat. Ke správnému rozvoji dítěte je nezbytné, aby oba - rodiče i škola měli dostatek odpovědnosti a při vzdělání a výchově spolupracovali a nebojovali proti sobě využívajíce k tomu dítěte jako prostředek k prosazování své pravdy. Mají přece společný zájem.

Alžběta Kellerová, Rudná

 

Škola se výchově nevyhne

Děti tráví ve školách velkou část svého dne. Je tedy zřejmé, že vše, co se zde odehrává, má na jeho rozvoj velký vliv. V ideálním případě by si děti měly základy výchovy přinášet z domácího prostředí - učitel by pak na těchto základech stavěl a dále je rozvíjel.

Pro mnoho z dětí je však školní prostředí jediné místo, kde mohou získat návyky, které byly v domácí výchově opomenuty. Ačkoliv převažuje názor, že škola by měla v první řadě vzdělávat, výchově se tady nevyhneme - ať již při řešení problémových situací nebo cíleně, kdy děti vychováváme např. k zodpovědnosti za jejich školní práci.

Hana Lipková, Karviná

 

Špatný řád ve škole

Chybí obyčejný selský rozum. Odpovědnost lidí v tomto státě, rodiče jsou zodpovědní za výchovu svých dětí a škola by měla učit děti, studenty do praxe - spojit teorii a praxii, vše je inviduální a vše je v člověku.

Bud se chce naucit a pochopit nebo nechce a také vlastní zájem o něco, nedá se naučit někdo kdo nechce, nemá zájem, je potřeba mít respekt jak před rodiči tak před učiteli. Neučiš se, tak nechoď do školy at je doma, proč se s někým stresovat. Špatně nastavený řád ve školách.

Můj názor je, aby absolventi, studenti a žáci byli schopni po vyučení, vystudování byli schopni se samostatně a nezavisle starat o sobe, najit si práci.

Irena Hlavatá Brno

 

Učitelé to nemají jednoduché

Myslím si že výchova je na rodičích, učitelé jsou od toho, aby děti učili číst, psát, počítat a né se zabývat výchovou. Děti mají přijít z domova naučené a vychované především.

Myslím si že učitelé to nemají jednoduché, když se najde nějaký školák, který narušuje výuku. Pak na to doplácejí ty děti které se chtějí něčemu naučit. Kdyby se učitelé ještě zabývaly výchovou, nezbyl by čas na učení.

Pokud je problém s žákem měl by ho řešit na schůzce rodič a učitel.

Dana Svobodová, Praha

 

Některé maličkosti jsou důležité

Nejprve, co znamená slovo VYCHOVÁVAT? Každý z nás si pod tímto pojmem představí něco jiného. Za těch"pár" let co učím, jsem již dávno zjistil, že výchova pro každého z nás, znamená něco jiného.

Některé maličkosti jsou pro někoho důležitější, než pro jiného věci nad- míru jasné a naopak. Vychovávat by se měl člověk po celý život a všude. Ne jenom doma, ale i ve školce, škole, práci, v kolektivu... Pořád je čas být vychovávám a vychovávat.

Výchova doma je základ, ze kterého vycházíme dále, někde je základ dobrý, někde je horší. Na školkách a školách je tento základ rozvíjet, doplňovat a věnovat mu dost času, aby z nás byli LIDÉ, kteří jsou schopni dále vychovát své lidičky. VÝCHOVĚ ZDAR! JE JÍ TŘEBA VŠUDE KOLEM NÁS.

Zdeněk Boček, České Budějovice

 

Výchova je obrázkem rodiny

Můj názor je, že hlavní výchova dětí by měla ležet na bedrech rodičů. Škola by měla pouze prohlubovat a rozšiřovat vědomosti dětí v oblasti chování a vzdělávat je. Výchova je tudíž obrázkem hlavně rodiny. Chápu, že v dnešní době mají rodiče čím dál tím méně času se dětem věnovat, přesto si myslím, že výchova je čistě rodinná záležitost.

Lachmanová Alena, Povrly

 

Rodina je přednější

Rodina je základ a ta by měla mít největší vliv, samozřejmě s dobrou spoluprácí se školou. Ne pokaždé se podaří dosáhout harmonie, ale vždy je rodina přednější. Není ale dobré, aby mezi sebou "bojovala" rodina se školou, to vede ke vzniku neuroz a neurotického dítěte a snaha se míjí účinkem, popřípadě je následek zcela negativní.

Anna Nováková Praha

 

Vychovat čestného člověka je těžké

Kdo má vychovávat? Škola i rodiče. Bohužel škola musí mnohdy suplovat to, na co rodiče díky vytížeností v práci
nemají dostatek času. Bohužel se čím dál tím častěji stává, že rodiče snahu školy zcela zničí. Typickým příkladem jsou omluvenky od rodičů i když zcela evidentně ví, že žák chodil za školu. Škola s tím bohužel nemůže nic udělat.

Spolužáci vidí tu prokazatelnou lež. Jak má pak škola vést žáky k čestnosti, spravedlnosti? Nemluvě o tom co předvádí naší politici. Veřejně lžou. Každý den vyjde na světlo nějaký podvod. Jak to má potom učitel žákům vysvětlit, že tak to není správné. Zakončím to tím, že všichni bychom měli být příkladem, neboť mladý člověk touží po rovnosti a spravedlnosti a bohužel my dospělí mu tu iluzi bereme. Vychovat pak čestného člověka je velmi těžké.

Daniel Střádala

 

Škola bez ideologie

Škola musí především vzdělávat. Vzdělávat o tom, co se stalo, ne překrucovat nebo zamlčovat, či si dokonce vymýšlet. O tom, co platí v sociálních a ostatních vědních oborech. Ideologie do školy nepatří, maximálně seznámení s ní, případně vysvětlení dopadů ideologie na věci, jež se ve škole učí.

Výchova by měla být nedílnou součástí spolu s výchovou rodičů. Obě autority by přitom měly úzce spolupracovat a vyjadřovat stejné (nebo velmi podobné) morální hodnoty. Obávám se, že při dnešní snaze o "privatizaci" školství", časem škola nebude nejen vychovávyt, ale ani nenaučí.

A něco jako "plánovaná výuka", jednotná úroveň znalostí absolventů základních, středních a vysokoškolských stupňů škol se stále více a více stává bájnou a nikdy nedosažitelnou hranicí. Nebo prostě vzdělané lidi nepotřebujeme, ovšem potřebujeme nakrmit privátní firmy se zaměstnanci, kteří by si jinde nešktrli.

Petr  Nedoma, Vyškov

 

Tři věty

Škola se neobejde bez pomoci rodičů.
Rodič se neobejde bez pomoci školy.
Oba subjekty se při výchově dětí potřebují navzájem.

Michal Tóth, Praha

 

Škola nesmí vychovávat

Škola nemůže a nesmí vychovávat, stejně jako se nesmí snažit vkládat dětem do hlav nějakou ideologii.
Primární ve výchově jsou vždy rodiče - oni s tou výchovou začali první a jejich výchova pokračuje trvale po celé dospívání i rannou dospělost a občas v některých záležitostech až do pozdního stáří...

Snaží-li se vychovávat i škola, hrozí konflikt autorit, bude-li škola prosazovat jiné hodnoty a jiné cíle výchovy než rodiče (a prarodiče!). Takový konflikt autorit nutně oslabí autority obě, rodinu i školu, více však školu. A samozřejmě se negativně promítne do vztahu dítěte k autoritám obecně.
Proto může škola jen poučovat, nikoli vychovávat.

Alexandr Adler, Plzeň

 

Vychovává rodina, škola vzdělává

V rodině se od útlého dětství učí "pozdrav, poděkuj, popros-požádej, to můžeš, to nesmíš a proč". Rodina určuje mantinely. Škola vychází ze základů naučených v rodině, opírá se o základ, který rodina výchovou nastavila. Jestli chceme vzdělané děti, musí přijít do školy už "vychované", protože vzdělávat i vychovávat se ve školách nedá stihnout.

To, že rodiče jsou sami "nevychovaní " a neví jak působit na své děti, není problém školní, ale společenský nebo sociální? Držím nám všem palce, aby školy měly dostatek trpělivosti při výchově a vzdělávání, aby rodiče slyšeli a správně pochopili jak vychovávat své děti.

Jindra Kosinová, Dolní Benešov

 

 

Školství dostalo na frak

Ve výchově dětí a mládeže NEEXISTUJE slovo NEBO! Vychovávat musí rodina i škola, a pokud je to možné (mělo by to být samozřejmostí) tyto dvě instituce musí SPOLUPRACOVAT!

Národ sice v roce 1989 slzel dojetím, ale zmíněné školství spojené především s morálkou a neopomenu zdravotnictví, dostalo do dnešní doby pěkně na frak.

Iva Horová, Praha