Při posuzování odpovědnosti zaměstnance za škodu na služebním vozidle je nejprve nutno odlišit, zda škoda vznikla skutečně při služební cestě. Pokud by totiž zaměstnanec škodu na vozidle způsobil jinou činností než při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním (např. použil vozidlo k soukromé jízdě a při ní havaroval), neposuzovala by se jeho odpovědnost podle zákoníku práce, ale dle obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku. Pokud zaměstnanec způsobí škodu na vozidle v okamžiku, kdy jej používal ke služebním účelům, a to z nedbalosti, nesmí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem dle ustanovení § 250 ZP přesáhnout čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku (v případě zavinění škody v opilosti, kterou si sám zaměstnanec přivodil nebo po použití jiných omamných látek toto omezení neplatí), pokud ale škodu způsobí při neoprávněném užití vozidla pro osobní účely, zaměstnavatel má nárok požadovat náhradu skutečné škody a ušlého zisku.
Pokud budeme vycházet z toho, že škoda na vozidle byla způsobena, jak uvádíte, při služební cestě, tedy při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nehoda byla způsobena z nedbalosti, a nikoli pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek, a vozidlo je havarijně pojištěno, má zaměstnavatel právo po vás požadovat náhradu jemu vzniklé škody, tedy náhradu ve výši odpovídající skutečně vzniklé škodě, ponížené o náhradu škody, která mu byla vyplacena pojišťovnou. V tomto případě platí, že výše požadované náhrady nesmí přesáhnout čtyřapůlnásobek vašeho průměrného výdělku, i když při výši škody, kterou uvádíte, pro vás toto omezení není rozhodující. Pro výši náhrady škody, kterou budete muset zaměstnavateli vyplatit, bude zřejmě zásadní smlouva o havarijním pojištění, kterou má váš zaměstnavatel uzavřenou a podle které se bude řídit plnění poskytnuté mu pojišťovnou.
