Povinná školní docházka je nezpochybnitelná a rodiče nemohou své dítě vyškrtnout z hodin jako sexuální a náboženská výchova bez ohledu na své vyznání.

Tímto verdiktem německého ústavního soudu skončil osmiletý spor, ve kterém se rodiny dvou dětí s baptistickým vyznáním z východního Vestfálska bránily proti povinné účasti na některých školních akcích. O případu informoval list Die Welt.

Rodičům se nelíbily školní oslavy karnevalu, při kterých podle nich docházelo ke scénám "zcela oproštěným od morálky" a související divadelní projekt studentů údajně děti vychovával k "volné sexualitě". Škola podle rodičů vsugerovala studentům mylný pocit, že o své sexualitě rozhodují výhradně sami podle svých pocitů.

Obě baptistické rodiny proto během karnevalu nechaly své děti dva dny doma a úřady jim kvůli odpírání školní docházky vyměřily pokutu 80 eur.

Ústavní stížnost rodičů však nebyla úspěšná. Ústavní soud ve svém verdiktu poukázal na skutečnost, že ústava omezuje svobodu vyznání a rodičovská práva prostřednictvím výchovného úkolu státu a z něj vyplývající školní povinnosti.

V tomto konkrétním případě se škola podle soudu nijak neprohřešila proti své náboženské neutralitě. Karneval ve svém dnešním pojetí se totiž podle ústavního soudu svému někdejšímu náboženskému náboji značně vzdálil a školní oslava se ničím nelišila od jiných podobných oslav v Německu.

Škola navíc žákům nabídla jako alternativu ke karnevalové akci sportovní soutěže.