Eva Hauerová zažila v červnu 1953 nepoznanou euforii. Byla jedním z tisíců účastníků revolty, která vypukla v Plzni po takzvané měnové reformě. "Viděli jsme, jak dělníci obsadili radnici a z oken vyházeli busty Gottwalda a Stalina. Najednou jsme mysleli, že s komunismem je konec," říká sedmdesátiletá důchodkyně.
Nadšení demonstrantů však trvalo jen krátce. Ještě týž den rozehnaly povstání narychlo přivezené vojenské posily a členové Lidových milicí. Přes dvě stovky lidí bylo zraněno. Další skončili ve vězení nebo přišli o majetek.
Po více než půlstoletí napsala Eva Hauerová trestní oznámení "na neznámého pachatele". Její podnět teď spolu s desítkou dalších šetří Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). "Chceme prověřit všechny osoby, které se na tehdejších represích podílely," prohlašuje ředitel ÚDV Pavel Bret.
Vojáci nás prosili, ať odejdeme
Samotnou demonstraci prožila Eva Hauerová bez větší ujmy. Mlácení obušky nebo pažbami pušek se jí vyhnulo. Vojáci, kteří se ocitli v její blízkosti, patřili k těm slušným. "Vyloženě nás prosili, ať jdeme domů. Říkali, že můžou dostat rozkaz a pak do nás půjdou s bodáky," vzpomíná tehdy čtrnáctiletá školačka.
To hlavní ale přišlo po dvou týdnech. Příslušníci SNB si demonstranty tajně fotili a na snímcích poznali jejího otce. "Najednou nám přišlo nařízení, že se do 24 hodin musíme vystěhovat. Měli jsme odjet do jedné příhraniční vesnice, kde nám přidělili rozstřílený dům bez střechy," vypráví. Její otec pak uprosil národní výbor, aby mohli bydlet alespoň na své chatě. "Rodiče byli samozřejmě vyhozeni z práce a na původní místa se mohli vrátit, až když v šedesátých letech přišla rehabilitace. Mně bylo zase zabráněno, abych šla na střední školu," dodává.
Požadují jen omluvu
Nápad sepsat trestní oznámení se prý zrodil loni, když se Hauerová spolu s dalšími pamětníky zúčastnila vzpomínkové akce na radnici. "Objevila se tam výzva, aby se ty nepravosti vyšetřily. Pokud ještě žije někdo z lidí, kteří jsou za to odpovědni, tak chci jen, aby se nám omluvil," říká.
Na rozehnání plzeňské revolty a následných opatřeních se podílelo několik stovek lidí - od stranických funkcionářů, přes SNB a Lidové milice až po vojáky a pracovníky justice. Kolik z nich je pořád naživu, se neví. "Zatím jsme se zaměřili pouze na velitele zákroku, u kterých jsme zjistili, že jsou již po smrti," říká šéf ÚDV Bret.
Je přitom možné, že pokud někdo z účastníků represí žije, jeho případ se dostane až před soud. "Prokázali jsme, že potlačení demonstrace odporovalo tehdejším zákonům. Demonstranti byli neozbrojeni a nebyl důvod použít proti ním násilí a posléze je dokonce soudit nebo zbavovat majetku," říká Bret.
Americká Plzeň
Podobná situace nedávno nastala v souvislosti s vyšetřováním kolektivizace, která také proběhla začátkem padesátých let. Za podíl na vyhánění selských rodin již policie obvinila čtyři lidi, z toho dva tehdejší prokurátory.
Takzvané plzeňské povstání bylo do té doby největší protikomunistickou vzporou. Její jádro tvořili dělníci ze Škodovky, tehdy Leninových závodů, kteří vyšli do ulic protestovat vůči znehodnocení měny.
"V Plzni byla situace částečně specifická v tom, že od osvobození americkou armádou zde komunisté neměli moc silné pozice. Navíc zdejší dělníci dostali výplatu ještě těsně před reformou a tyto peníze měly okamžitě minimální hodnotu," vysvětluje souvislosti historik Oldřich Tůma.
