Vážená tazatelko,
i bez bližších znalostí okolností Vaší situace, je možné konstatovat, že postup Vaši zaměstnavatelky je protiprávný.
Obecně dle § 250 zákoníku práce platí, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů, kdy s ním byla uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (§ 252) a kdy zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení (§ 255).
Z toho tudíž vyplývá, že v případě, že jste neměla uzavřenou dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, břemeno důkazní je na straně zaměstnavatele a je to on, který musí prokázat, že jste škodu způsobila. Platí, že výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.
Jste-li si jistá, že jste v zaměstnání nijako nepochybila, žádnou dohodu o náhradě škody neuzavírejte a v případě, že si zaměstnavatel bude trvat na svém, bude muset svůj nárok uplatnit u soudu, kde bude muset jednoznačně prokázat, že jste škodu, jakož i její výši, způsobila vy. V případě takového soudního sporu Vám doporučuji se nechat zastoupit advokátem.
