Přímou inspirací je mi nedávný sloupek ombudsmana listu New York Times Arthura Brisbanea, který se uvnitř své redakce zajímal, podle čeho se jeho noviny vlastně rozhodují, komu věnovat nekrolog. Protože zesnulých je více než místa v novinách a na Brisbaneově stole (či v jeho e-mailu) občas přistávají stížnosti od lidí, kteří se ptají, proč se právě na jejich příbuzného nedostalo.

Brisbane konkrétně cituje čtenáře z newyorského Staten Islandu, jehož otec byl "vůdčí úspěšný byznysmen, opora komunity na Staten Islandu, filantrop, válečný veterán, sběratel umění", a navíc se dožil požehnaného věku sta let, a přesto New York Times jeho odchod pominul. Zatímco, jak si deníku postěžoval jeho syn, věnovaly noviny nekrolog například "ženě, která v Iowě modelovala sochy krav z másla".

Obama z másla

Už je to ovšem prostě tak, připouští Brisbane, že "obyčejný úctyhodný život" nemusí být sám o sobě nejlepší vstupenkou mezi vyvolené mrtvé, kterým se dostane nekrologu, jako spíše to, že jste byli někým "slavným, vlivným, zvláštním", jehož život lze přepsat do příběhu pro noviny. A musím potvrdit, že story Normy Lyonové, která v Iowě z másla modelovala nejen krávy pro tamní farmářské trhy, ale také třeba sousoší Poslední večeře (v životní velikosti) či bustu Baracka Obamy (ze sedmi kilo másla), je skutečně zajímavý a čtivý článek.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se