Přijdeme domů, sedneme k počítači a přes internet zvolíme nového prezidenta. Nebo snad někdy v budoucnu o nové hlavě státu, podobně jako kdysi ve středověku, rozhodnou jen ti nejbohatší a nechají prodejné politiky a média zařídit, aby to dál vypadalo jako rozhodnutí většiny. Takové jsou dva základní směry, jakými se může vyvíjet západní politický systém. Budoucnost ale může mít i katastrofální scénáře. Například geolog a filozof Václav Cílek se při pohledu na současnou společnost netají skepsí a rovnou na svých přednáškách posluchačům radí, aby si opatřili nějaká políčka a zahrady. Ne k relaxaci, ale aby se jednou, po krachu civilizace, který je na dohled, vůbec uživili.

Ekonomická krize v každém případě otevřela otázku, jakým směrem se bude vyvíjet liberální demokracie, v níž žijeme. Časy se mění: americký filozof Francis Fukuyama před 20 lety prohlásil, že jde o konečné stadium uspořádání společnosti. Dnes tomu věří málokdo. Jde o to, že euroamerický svět čelí tlaku zemí s odlišnými modely politického uspořádání. Takovými, kterým je společná autoritativní vláda a jen formální demokracie, tedy například jako v Číně. Jde také o vnitřní vývoj demokratického kapitalismu, protože jeho současná podoba přestává být funkční. Stačí se podívat na nemohoucnost Evropské unie či ohromné ekonomické problémy USA v roce 2008. Ani Česká republika se proměně demokracie nevyhne. Nepůjde jen o kosmetické změny ústavy a volebních zákonů, které bývají prodloužením zápasu jednotlivých stran o hlasy. Nově se může diskutovat o zachování vlivu či samotné existence politických stran. Opět se také otevře debata, kdo má chodit k volbám.

Technologie versus politika

Podle sociologa Martina Potůčka z Univerzity Karlovy, který se po léta zabývá prognózováním budoucích desetiletí, podobu domácí politiky ovlivní tři věci: vývoj v Evropské unii, zda nevypukne zničující globální konflikt, a především, jestli se neobjeví nějaká zcela nová technologie. "Něco, co by podobně jako internet v posledních deseti letech změnilo celou společnost," upřesňuje. V této věci je zajedno s izraelským futurologem Yehezkelem Drorem. Ten tvrdí, že právě nové technologie se stanou dominantním faktorem, kterému se formy vlády a správy veřejných záležitostí přizpůsobí. Jinými slovy: vládnutí, které se změní v rozhodování o záležitostech spojených s vědou a technikou, ekonomií a sociologií, se stane tak složité, že mu běžná zastupitelská demokracie přestane stačit. Kromě politiků je do něj nutné zapojit byznys na jedné, a občanský aktivismus na druhé straně.

V přínos nových komunikačních technologií věří také historik Petr Prokš. Podle jeho názoru snad přispějí k nekonfliktnímu řešení sporů a udržení demokracie.

Ve hře zůstávají i jiné možnosti. Americký politolog indického původu Fareed Zakaria tvrdí, že dnes už nepotřebujeme více demokracie, ale naopak méně. Varuje - hlavně na příkladech z rodné Indie - před vzestupem populismu, nesnášenlivosti a kriminálních praktik, které se pláštíkem ničím neomezené lidovlády často kryjí. Zarážející je jeho postřeh z jeho současné vlasti, tedy Spojených států, kolébky moderní demokracie. Tam lidé podle průzkumů mají největší důvěru v instituce, jako je Nejvyšší soud nebo armáda. Tedy v nevolené, ale jmenované, a tím tak trochu "nedemokratické" orgány.

K tomu Fareed Zakaria poznamenává, že pokud se ve vyspělých zemích mají uskutečnit nezbytné hospodářské reformy, je nutné odstřihnout se od přemíry demokracie. Tento proces už stejně běží, protože hlavní ekonomické páky mají v rukou nikoli parlamenty, ale skupiny manažerů a expertů.

Politolog Rudolf Kučera o tom samém, už s daleko menším nadšením, hovoří jako o oligarchizaci politiky, kdy vývoj určují úzké, ale ekonomicky silné skupiny. "Bohužel jde o hlavní současný trend," uvedl pro týdeník Ekonom.

V moci odborníků

Co konkrétně se může změnit v Česku? Podle Potůčka (který už také vykročil do politiky a bude na podzim usilovat o senátorské křeslo jako společný kandidát ČSSD, KDU-ČSL a Strany zelených) výrazně vzroste význam "rad moudrých", které by politikům poskytovaly fundované podklady k rozhodování.

V současném sboru ekonomických poradců NERV vidí jejich zdegenerovaný předobraz. Takové instituce ale měly získat oporu v legislativě a být zakotveny v ústavě. To se již začíná dít: vláda například chystá rozpočtovou radu a očekává od ní pomoc při zkrocení státního dluhu. Zbývá ale vyřešit zásadní problém: nikdo neví, jak členy takových významných orgánů vybírat a eliminovat přitom vliv politiků, kteří v nich chtějí mít své lidi.

Podle Potůčka se lidstvo neobejde ani bez institucí, které by politikům předkládaly strategické studie. Na jejich podkladě by se rozhodovalo například o jaderné energetice či změnách penzijního systému. A také o krocích, které časově daleko přesahují čtyřletý cyklus voleb. Prosadit by se mohla "deliberativní demokracie", kdy politici tříbí své postoje prostřednictvím veřejné diskuse, například veřejných slyšení.

Vzrůst by měla i úloha vzdělání. "Po pádu komunismu byly nastoleny demokratické instituce, chyběli však demokraté. Na roli výchovy, význam občanské nauky, kladl velký důraz už prezident Tomáš Garrigue Masaryk a současné školství jeho zadání bohužel hodně podcenilo," míní Martin Potůček. Tento sociolog je naopak daleko opatrnější vůči úvahám o zúžení či rozšíření volebního práva a omezení role politických stran. Přitom tyto úvahy jsou čím dál častější. Jejich příčinou je totiž celková nejistota a rozladěnost nad současným stavem. Vždyť podle zjištění agentury STEM se spokojenost dotázaných lidí s politickou situací od počátku loňského roku pohybuje jen mezi 10 až 15 procenty.


VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM (LETNÍ DVOJČÍSLO), KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 2. SRPNA, NEBO POD ODKAZEM NÍŽE:

 

banner 2

 

Související