Kdo si položí otázku, zda během svých dvou prezidentských období český prezident dělal přesně to, co dělat měl, a jestli nemohl něco udělat jinak, má zajištěnou práci na dlouhé týdny a měsíce. Hlava státu má při výkonu funkce nejen mnoho povinností, ale i možnost řadu z nich plnit podle vlastního uvážení a také s nejlepším vědomím a svědomím. Pokud nevybočuje z mantinelů daných ústavou, legitimitou jeho mandátu a společenskou odpovědností, pak je hodnocení jejího výkonu do značné míry jen odrazem hodnotového žebříčku hodnotitele.

Zcela jiná otázka ovšem je, zda prezident při výkonu funkce nedělal i to, co hlava státu v žádném případě dělat nemá. V případě Václava Klause je odpověď na tuto otázku minimálně třikrát kladná.

Hlavně podle sebe

K hlavním povinnostem prezidenta patří, aby svou činností a rozhodováním zajišťoval řádný chod ústavních orgánů státu. Základním požadavkem potom je bezvýhradné respektování ústavy, jejích principů a konkrétních ustanovení. K respektu ústavy a dodržování zákonů musejí sice přispívat všechny státní orgány, ale prezident musí jít v tomto ohledu příkladem. Tím Václav Klaus rozhodně nebyl.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se