Odchod expředsedy pražské ODS Borise Štastného ze zastupitelstva hlavního města se dá číst různými způsoby. Může to být skutečně autentický protest proti zadrhnuté spolupráci s TOP 09, případně proti nátlakové politice TOP 09, která silou prosazuje změny, jež bývalému Bémovu křídlu, kam se zařadil i Štastný, není po chuti. Spolu s rezignací starosty Prahy 10 Milana Richtera, bývalého radního pro kulturu, kterého proslavil rozhlasový rozhovor o tom, „že kultura je..., ah, ehm...“, to ale může být spíše potvrzení pokračující proměny pražské ODS. Když i vytrvalci typu Borise Štastného, kteří běží, i když se nedaří, nemohou vydržet u vesla, musí se opravdu něco dít.

Boris Štastný patří mezi lidi, kteří se do vysoké politiky (Štastný je kromě radního v Praze od roku 2006 také poslancem) dostali v roce 1997. kdy Václav Klaus bojoval o politické prežití. Štastný byl jedním z těch, kdo přijali mýtus o „sarajevském atentátu“ a nabídli Klausovi pomoc. Přes Klause, podobně jako Pavel Bém, se Šťastný dostal do politiky, s Klausem a jeho názory své působení v politice spojuje i nadále.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se