Máme důvod mít obavy, když jsme se dozvěděli, že osobní data už nesbírají pouze soukromé firmy, ale také vlády cizích zemí? Na to lze ovšem odpovědět otázkou: A on si někdo myslel, že něco takového už dávno nedělají?

 

V různém rozsahu monitoruje spousta institucí – vládních, veřejných i soukromých – webový prostor už dlouho. Otázka zní, zda přitom neporušují zákony, případně zda vůbec dobré zákony v tomto směru existují. Každopádně to však nebrání tomu, abychom se podle toho už teď zařídili.

 

Tady je pár zásad, které rizika pohybu v informatické džungli sice úplně neodstraní, ale aspoň zmenší:

 

- Nepřijímejte argument „Jsem slušňák, nemám co tajit“. Slušňáctví je jedna věc, zneužitelné informace druhá. Mezi ně může patřit třeba aktuální sdělení, kde se zrovna nacházíte, čím se zabýváte a co hodláte dělat v nejbližších dnech. A už úplný nerozum je dávat do elektronického prostoru informace o dětech a dalších členech rodiny.

 

- Nebezpečné jsou také cookies a podobné funkce v počítači. Když čas od času tyhle věci vymažete (včetně historie hledání atd.), nic nezkazíte, ale ochrání vás to jen od útoků na váš počítač. Dá se předpokládat, že údaje o vašem pohybu světem webu jsou uložené i jinde. Paranoici mohou používat síť Tor, která znemožní vaši identifikaci, tedy přečtení IP adresy (viz http://torproject.org).

obalka ekonom 242013

 

Další užitečné zásady pro ochranu soukromí na internetu, podrobnou časovou osu vývoje událostí okolo programu Prism a velký text Miloše Čermáka o tom, jak svět kousek po kousku přišel o soukromí, najdete v novém čísle týdeníku Ekonom (24/2013).

Související