Společnosti v přerodu – takové je téma letošního ročníku konference Forum 2000. V Praze vystoupila řada významných světových osobností – barmská politička Su Ťij, tibetský dalajlama, bývalý prezident Jihoafrické republiky Frederik Willem de Klerk, britský filozof Roger Scruton či jedna z nejslavnějších světových blogerek, Kubánka Yoani Sánchez.

ZDE najdete speciál názorových stránek HNDialog a IHNED.cz k letošní konferenci, kde si můžete přečíst texty některých účastníků.

Níže najdete videopřenosy a videozáznamy z konference a komentované on-line zpravodajství, ve kterém zmiňujeme řadu výroků, zajímavostí, souvislostí a postřehů z místa.

 

Úterý

Na závěrečném panelu od 10 hodin hovořil tibetský dalajlama, kubánská bloggerka Yoani Sánchez, bývalý prezident JAR Frederik de Klerk, bývalý australský ministr zahraničí Gareth Evans a bývalý český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Z publika se na ně odvolávala barmská opoziční politička Su Ťij a ve svých video-vzkazech je zmínili také nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel a zachránce židovských dětí před holocaustem Nicholas Winton.

Bývalý prezident Jihoafrické republiky Frederik de Klerk patřil k po nástupu do úřadu k tém, kteří rozložili apartheid. Mimo jiné tehdy nechal z vězení propustit Nelsona Mandelu. "Naše cesta k demokracii vedla přes vyjednávání. Když jsem zrušil zákaz opozičních stran a propustil jsem politické vězně, Africkému národnímu kongresu nezbylo, než přistoupit na jednání, a to odstartovalo proces demokratizace v Jižní Africe," uvedl. "Když mi pak po propuštění Nelsona Mandely začaly klesat preference a nebyl jsem si jistý svým mandátem, nechal jsem vypsat referendum. A devětašedesát procent bílých voličů mi dalo mandát, abych ten proces dokončil."

"Do svých funkci nejsme zvoleni, abychom někoho soudili, nýbrž abychom jednali. Jsme placení za to, že hledáme řešení. Byť to někdy obnáší třeba i jednání s teroristy," dodal Karel Schwarzenberg. Klerk mu vzápětí připomněl, že také Africký národní kongres po několik dekád volil cestu ozbrojeného odporu, která k ničemu nevedla, a že Jižní Afriku k demokracii nasměrovala teprve jednání vlády s opozičními stranami.

Dalajlama: "Dlouhé roky na Foru 2000 necháváme volnou židli pro Su Ťij, a teď tu ta úžasná dáma s Nobelovou cenou šťastně sedí s námi. Letos necháváme volnou židli pro čínského disidenta Lioua Siao-poa, a třeba i jeho tu jednou uvidíme."

Yoani Sánchez patří k nejpopulárnějším světovým blogerkám, v Praze byla nedávno a o své návštěvě napsala tento text, který jsme publikovali na HNDialog - a který vyvolal řadu reakcí a stovky sdílení na sociálních sítích. Na Twitteru má Yoani Sánchez statisíce followers. A tweetuje i z Prahy:

Z jejích výroků:

- I s únosci má smysl jednat, protože jednoho dne pak své rukojmí třeba propustí. Za svůj lid mohu potvrdit, že pomáhá také mezinárodní tlak.

- Vidím tady spoustu tváří, jež jsou na Kubě zakázané a které se ve státním tisku, televizi ani rozhlasu nesmí objevit.

- Technologie jako Twitter, Facebook či flashové disky jsou nejmocnějšími zbraněmi lidí, kteří represivním režimům dnes čelí. Slovo obyčejného člověka s laptopem může mít díky internetu větší váhu než to, co říká prezident země."

- kubánský přechod k svobodnějšímu režimu je přechodem slov, nikoliv zbraní. Všechny přerody založené na slovech trvají déle než přerody založené na zbraních.

 

Videozáznam diskuse zde:


Pondělí

 

Dalajlama: My a oni je zastaralá koncepce

Veřejná část konference právě začíná na pražském Žofíně úvodním slovem dalajlamy. "V Indii je zvyk, že když někdo zemře, tak tam člověk jde. A tak jsem včera navštívil místo, kde zemřel Václav Havel."

- Dalajlama: Potřebujeme mít pocit jednoty sedmi miliard lidí. Svět se propojuje a skutečně se stává jedním ... Koncepce my a oni však přináší základ pro válku. "My musíme zvítězit" je absurdní a zastaralá koncepce.

- Moje století, dvacáté, dosáhlo mnoha věcí, ale celé století můžeme nazvat stoletím násilí a krveprolití. Nejen násilí, ale i podvádění a vykořisťování chudých lidí.

Na dalajlamovu otázku, jak je tomu v Česku s korupcí, reaguje publikum smíchem. "Všude na světě je reakce na tuto otázku taková," odpovídá dalajlama.

- 21. století je vaše století. My vás budeme sledovat, zda se dobře staráte o lidstvo. Budu-li v nebi, budu vás sledovat snadno. Pokud skončím v pekle, pak si budu velmi přát navštívit tento svět a budu žádat autority, abych se na vás mohl podívat.

- Minulost je minulost, ta se změnit nedá. Budoucnost závisí na přítomnosti.

- Mír ve světě v 21. století závisí na tom, zda dokážeme dosáhnout míru v našich srdcích.

Podle dalajlamy je nezbytné ve světě začít vyučovat duševní hygienu a morální hodnoty skrze moderní vzdělávací systém, nikoliv skrze náboženství. "Toto století by mělo být stoletím soucítění prostřednictvím vzdělání, nikoliv podle náboženství," říká. (Text tibetského dalajlamy najdete v našem speciálu ZDE.)

 

Konference pokračuje úvodním panelem a dalšími řečníky

Arcibiskup Dominik Duka oponuje: "Dvacáté století nebylo jen století násilí a likvidace člověka, ale i století lidskosti a velkých lidských činů."

Jay Naidoo z Jihoafrické republiky načal téma celé konference – Společnosti v přerodu. "Politický přechod v JAR trval deset let. ... (Na této konferenci) musíme diskutovat o tom, že mladí lidé odmítají způsob demokracie – jako například v Turecku či Brazílii. Mladí lidé musejí být součástí diskusí o budoucnosti demokracie a politického vedení."

Ahmed Maher patří právě k mladým lidem, kteří se podílejí na změnách v současném Egyptě. Jako jeden z vůdců egyptské revoluce se podílel na svržení prezidenta Mubaraka, byl také zadržován bezpečnostními složkami. Jeho účet na Twitteru sledují desetitisíce lidí z arabského světa. Je řazen k takzvaným cyberdisidentům. Pokud se chcete dozvědět více souvislostí, doporučujeme britský dokumentární film How to Start a Revolution, ve kterém Maher vystupuje.

- Situace v Egyptě je mimořádně komplikovaná. Je inspirující být v zemi jako Česko. Byl jsem součástí prvního hnutí mladých lidí vystupujících proti egyptskému režimu a sbírali jsme zkušenosti, co se dělo v zemích jako Gruzie, Srbsko či Česko.

- Konec Mubaraka není konec revoluce. Chceme změnu, lepší zemi. Ale po konci Mubaraka jsme zjistili, že politici, ta nejvyšší třída, udrželi vše ve starých kolejích.

- Spousta lidí dnes považuje za chybu, že jsme podporovali Muslimské bratrstvo. Jenže my jsme si stále kladli ty samé otázky: Kde je ta svoboda, kde je spravedlnost? A pak přišla další vlna revoluce.

- Situace v Egyptě není zdaleka vyřešená, dochází k velkým násilnostem. Musíme se dále učit z chyb a musíme se poučit také zde v Evropě. Vy jste také nezískali svobodu přes noc. I tady vše trvá nějakou dobu.

Panelu se účastní také bahrajnská zubní lékařka a aktivistka Nada Dhaif, jejíž neobyčejný životní příběh si můžete přečíst zde (populární je i na Twitteru ). A také novinář z Malajsie Steven Gan, který dodává:

- Lidé často povstávají proti utlačovatelům, protože chtějí být svobodní, tedy mít možnost určit si svůj vlastní osud. Jestli dojde k hladkému přechodu, to záleží na řadě faktorů. Důležité je, jestli existuje někdo, kdo se postaví do čela a dokáže najít usmíření mezi lidmi a různými zájmovými a názorovými skupinami.

- Přechod k novému uspořádání samozřejmě ovlivňuje chudoba – tedy to, zda mají lidé dostatek jídla. A jestli okolní země jsou ochotné období přechodu podpořit.


 

Rizika přerodu společností

Další diskusní panel začal český exministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který popisuje zkušenosti z přechodu k novému režimu v Československu … „Měli jsme představu demokracie, ale nevěděli jsme přesně, co je největší priorita.“

- Co je největším rizikem při přechodu k novému režimu? My. Když jme příliš optimističtí a nejsme realističtí.

Od izraelského politologa Šloma Avineriho doporučujeme tento článek v češtině, který jsme publikovali před pár dny a vyvolal řadu reakcí a sdílení na sociálních sítích. I jeho příspěvek na Foru patřil k těm, které zaujaly.

- Problém přechodu k svobodnějším společnostem lze dobře pozorovat právě ve střední a východní Evropě. … Před dvaceti lety se zdálo, že ty země vypadají podobně – třeba podobnou historií ekonomických aktivit a ústředního plánování. … Dvacet let poté se však ukazuje, že země, které měly demokratickou historii nebo historii demokratických institucí, tak tyto země měly více šancí k úspěšnému přechodu k demokracii. V zemích jako Rusko a Ukrajina to bylo složitější.  ... A o tom samém bychom měli přemýšlet na Blízkém východě. ... Pohled do historie může identifikovat zábrany, které budou u přechodu ke svobodnější společnosti existovat.

Grigorij Javlinskij, ruský opoziční politik, (na Twitteru: @gr_yavlinsky) patří k tradičním účastníkům Fora 2000. Mluvil o ruských zkušenostech z přechodu po rozpadu Sovětského svazu. „Rychlost není důležitá. Důležitá je hloubka reforem,“ shrnul.

- Reformy jsou druh umění. Reformátor musí být umělec.

Tárik Osman je egyptský akademik, jehož dva texty jsme rovněž publikovali na názorových stránkách HNDialog (ZDE a TADY) a vyvolali značný ohlas. Dokáže jednoduše popsat hlavní úskalí současného Blízkého východu a arabského světa - doporučujeme jeho bestseller Egypt on the Brink.

V současném arabském světě je podle něj až příliš mnoho rizik, která přechod ke svobodnějším společnostem činí obtížnějším. Ta rizika jsou v různých ohledech sociální faktory.

- Hledání identity je jedním z hlavních problémů, které se v arabském světě někde neřešily třeba sto let. V Egyptě se vedou sáhodlouhé debaty. Je Egypt muslimská, arabská země, či země středozemní?

 - Dalším zásadním problémem je například konkurenceschopnost. ... V arabském světě žijí desítky milionů mladých lidí, kteří chtějí najít práci – a nikoliv jednodenní brigády, ale stálou práci se stálým příjmem. Pokud však nebudou konkurenceschopní, což souvisí se vzděláváním, přinese to řadu problémů.

- Polovina obyvatel arabského světa je mladší třiceti let, ale všechna rozhodnutí o směřování země činí lidé starší.


 

Je ekonomický kapitalismus stále model, který máme následovat?

Následující panel moderuje další ze zajímavých současných myslitelů, americký filosof Michael Novak. Jeho text v angličtině jsme publikovali zde 

Účastní ho se také český ekonom Jan Švejnar:

- Demokratický kapitalismus není jako obilí, které se prostě jednou poseče, ale mnohem lépe bych jej přirovnal k nějaké křehké tropické rostlině, která roste bujně, ale je třeba o ni i hodně pečovat.

Khadija Ismayilova (na Twitteru @Khadija0576) je novinářka podílející se na odhalování korupce v Ázerbajdžánu. "Přicházím ze země, kde není ani demokracie, ani kapitalismus. ... Hovoří o tom, proč Ázerbájdžán neuspěl v přechodu k demokracií a demokratickému kapitalismu. „Média byla plná hororovch příběhů, jak kapitalismus v Rusku selhal," uvádí jednu z příčin.

Článek o současném Ázerbajdžánu, kde budou zanedlouho volby, si můžete přečíst například ZDE.

-  Značná část příjmů z ropy, což je hlavní příjem naší ekonomiky, v Ázerbájdžánu patří rodinám navázáným na vládu a ministry - takže jde o korupci.

- Náš prezident si potřásá rukou s lídry západních demokracií. Nejsem si jistá, zda náš směr je směr k demokracii.

- Máme silné osobnosti ve vládě, ale nikoliv silné vedení.


 

Budování demokracie v zemích v politickém přechodu: Podpora ze strany České republiky

Menší debata o českém vlivu na demokratizační procesy ve světě se koná mimo Žofínský palác, možná i proto je zdejší atmosféra soustředěnější. Christopher Walker, výkonný ředitel Mezinárodního fóra pro studium demokracie a člen programové rady Fora 2000, s přihlédnutím k Blízkému východu zdůrazňuje, že mezinárodní terén je stále komplikovanější a "změna" je podle něj nevyhnutelná.

Jaký druh změny budeme preferovat? A jsou kýženého efektu docílíme? - to jsou podle Walkera hlavní otázky, na které musíme hledat odpovědi, i když nebudou evidentní. "Sedět a nevšímat si, to není správná reakce," dodává.

Za mezinárodní pomoc a aktivní podporu demokratizačního procesu argumentuje i Susanna Hla Hla Soe, předsedkyně barmské organizace Karen Women Empowerment Group.

- Před rokem 2008 v Barmě v podstatě neexistovala občanská společnost. Díky mezinárodní pomoci se zformovalo mnoho neziskových organizací - teď tu funguje třicítka organizací zaměřených na práva žen.

Díky spolupráci s českou neziskovkou Člověk v tísni její organizace vybudovala v Karenské oblasti komunitní centrum, včetně střediska poskytujícího posttraumatickou pomoc.

- S Člověkem v tísni spolupracujeme i díky Václavu Havlovi. Jeho rozhodnutí nominovat Aun Shan Su Ťij na Nobelovu cenu míru místo sebe v důsledku přispělo k přitažení mezinárodní pozornosti na situaci v Barmě. Havel byl pro nás velkou inspirací.

O roli mezinárodního společenství v demokratizačním procesu hovořil i ředitel Člověka v tísni, Šimon Pánek.

- V tzv. hard case zemích (totalitní režimech, kde jsou soustavně potlačovaná lidská práva) je naše role jednodušší, černobílá. Stačí poskytovat laptopy, internetové připojení, knihy, psychickou a morální pomoc. Oproti tomu k zemím v přechodu k demokracii je třeba zvolit promyšlenější přístup. Každý proces demokratizace společnosti je jiný, každá země má jiná historická, ekonomická nebo etnická východiska

- Hlavní rada zní, buďte tvrdí ke svým novým elitám


 

Su Ťij: Cesta k dobrému vládnutí

Barmská bývalá disidentka, nyní politička Su Ťij poprvé dorazila na Forum 2000. Její návštěva naplnila Žofín, společně s bývalým jihoafrickým prezidentem Frederikem de Klerkem (jeho text si můžete přečíst v našem speciálu ZDE) a několika dalšími politiky diskutovala na téma Cesta k dobrému vládnutí.

- V naší zemi už dlouho nevíme, co je dobré vládnutí, ale víme, co je špatné vládnutí. Je to vládnutí, které neumí naplnit touhy a požadavky lidí.

- Dobré vládnutí odvisí od toho, kolik důvěry lidé v zemi mají, zda jsou hrdí na společnost, ve které žijí. Nejdůležitější je důvěra. A samozřejně také, zda se obyvatelé cítí bezpečně. Podstatné je, jestli se lidé cítí v bezpečných rukou, nikoliv v silných rukou.

- V dobrém vládnutí lidé musejí být zahrnuti. Být připraveni na to být na jedné lodi, pokud přijdou těžké časy.

- Dobré vládnutí není o zisku, ale o dávání. Dobré vládnutí spočívá v tom, kolik svobody je vláda ochotna dávat, kolik bezpečí je ochotna dávat.

- Barma prochází obdobím přechodu, ale jsme zatím na začátku. V Barmě bychom chtěli vytvořit vládu, o které nakonec lidé vůbec nevědí, které si nikdy nevšimnou.

- Dobré vládnutí je takové, kde nejsou rozdíly mezi vládou a mezi těmi, kterým vládne. Demokracie jde ruku v ruce s dobrým vládnutím, protože dobré vládnutí vyžaduje rovnost mezi vládnoucími a těmi, kterým vládne.

- Dobré vládnutí je vlastně jednoduché. Nejde o nějakou politiku, ale o lidské vztahy.

¨

Barma, země pětkrát lidnatější než Česko, prochází těžkým a rizikovým obdobím, kdy po uvolnění poměrů dochází ke střetům různých minoritních skupin. Právě před tím, že cesta Barmy k novému uspořádání není u konce, přijela varovat nyní Su Ťij do Evropy - opakovaně to zmínila během panelů i na tiskové konferenci. "Ráda bych tímto apelovala na celou mezinárodní komunitu, aby soustavně upozorňovala na to, kolik práce před sebou ještě máme, než dosáhneme jednoty," řekla pro HN.

Barma je regionálně důležitou zemi, kde je navíc nyní mnoho obchodních příležitostí pro okolní země, ale i Česko. Chcete-li si přečíst (v angličtině) články o současné Barmě, najdete je na stránkách Economistu ZDE. Doporučujeme rovněž shlédnout tento fascinující dokumentární film o tajných barmských reportérech podávajících zprávy o represích v zemi.


 

Občanská společnost na Blízkém východě

V této debatě naprosto převažovaly ženy - jediným mužským zástupcem byl už výše zmiňovaný Ahmed Maher, egyptský blogger a aktivista. Na otázku, zda se v tamní občanské společnosti začíná nějak projevovat únava nebo beznaděj, odpovídá:
"Ještě několik měsíců po revoluci v roce 2011 lidé chtěli dělat cokoliv, dobrovolně učili nebo vymalovávali, pomáhali, kde bylo třeba. Teď tu není nic - žádný vliv NGOs, politických stran, občanské společnosti. Lidé se bojí. Čekáme."

Fatma Hawas, právnička aktivní v libyjské Národní radě (tzv. přechodný parlament) konstatuje, že elán mezi lidmi trochu oslabil, ale občanská společnost se stále snaží efektivně směřovat ke svému cíli, a to je vytvořit z Libye demokratickou společnost.

Klára Bednářová, vedoucí projektů Člověka v tísni v Severní Africe, s údajným poklesem nadšení pro občanskou společnost nesouhlasí. Nemyslí si, že by energie někam vymizela. Jen už není tak naléhavá. V Libyi se sice půl roku po revoluci lidé vrátili ke svým normálním životům, ale činnost neziskovek je specializovanější.

Bahrajnská lidskoprávní aktivistka Nada Daíf připomíná důvody, proč se někteří lidé do občanské společnosti už aktivně nezapojují. "Mají strach z trestního stíhání. Vládní subjekty je vydírají, odrazují je od jejich činnosti. Ve společnosti probíhá proti aktivistům silná negativní kampaň, zejména vůči ženám."

 


Záznam celého dne konference z Žofína zde:

 

 


 

Sobota

Dalajlama: Začněme ve školách učit morální hodnoty

Program Fora 2000 začal v hale na pražském Výstavišti veřejnou přednáškou tibetského dalajlamy. Dalajlama, jako obvykle v dobrém rozmaru a s několika vtípky, mluvil hlavně o nových formách toho, jak předat dalším generacím etická pravidla - protože náboženství už tuto schopnost ztratilo.

"Z náboženství se vytrácí schopnost přinášet lidem vzdělání o základních lidských morálních a etických hodnotách. Lidstvo podle mě musí hledat jiné cesty, jak tyto hodnoty předávat. A zřejmě se tak musí dít skrze vzdělávací systém. Zřejmě je třeba začlenit do vzdělávacího systému a ve školách začít vyučovat etické a morální hodnoty. Dnešní generaci se zřejmě takové věci musejí vysvětlit skrze logiku a rozum, nikoliv skrze náboženství," shrnul.

Záznam celé přednášky si můžete přehrát níže. A jedna nedůležitá poznámka na závěr: v čase 53.20 dalajlama zkouší, zda udrží na hlavě cukřenku...

 

To nejzajímavější z loňského Fora 2000 najdete ZDE.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru