Že prý je ekonomie nuda? Jen samé otravné definice, fádní posouvání křivek a obtížné rovnice odtržené od skutečného světa? Oceněn v roce 2009 jako nejlepší v Austrálii působící ekonom do čtyřiceti let, profesor Paul Frijters z Queenslandské univerzity, přijel do Melbourne hovořit před mými studenty a v následujícím videorozhovoru ukazuje, že ekonomie může být relevantní pro náš život a zároveň zábavná. A že klobouk nemusí být jen doménou kovbojů na Divokém západě.

Zhlédnutí rozhovoru je doporučeno všem, kteří mají chuť na netradiční rychlokurz z makroekonomie, dlouhého období, a nesdílejí Keynesovo známé přesvědčení, že „v dlouhém období jsme všichni mrtvi“. Úvod se věnuje problematice ekonomického růstu; co je jeho motorem a jaké jsou jeho následky. Profesor Frijters vysvětluje roli vzdělání a lidského kapitálu a uvádí, že ekonomický růst vyzvedl obrovské množství lidí z chudoby. Jak shrnuje Economist, mezi roky 1990 a 2010 počet lidí žijících v extrémní chudobě „poklesl, jako proporce populace rozvojových zemí, z 43 % na 21 % – což je snížení o téměř jednu miliardu lidí (více informací např. zde či zde). Pokud se podíváme na svět jako celek, či na jednotlivé regiony, tak je i přes globální krizi situace podobná, jak ukazují následující dva grafy (více zde).

Diskuse se dále týká také relevance hrubého domácího produktu (HDP) jako měřítka blahobytu společnosti. Kritika HDP byla asi nejlépe ztělesněna Bobbym Kennedym v roce 1968: “HDP … nezahrnuje krásu naší poezie ani sílu našich manželství…. neměří ani náš smysl pro humor, ani naši odvahu…. Ale počítá zničení našich lesů a ztrátu našeho přírodního bohatství…” (celý proslov je k dispozici zde). Profesor Frijters se vyjadřuje jak k adekvátnosti HDP, tak k lidskému drancování přírody. V obou případech je jeho pohled pro mnohé překvapivý, ale podložen daty a důkladnou analýzou. Například následující graf ukazuje, že životní spokojenost se velmi těsně pojí s HDP na osobu, tzn. lidé v bohatších zemích jsou v průměru spokojenější.

Ekonomix Jana Libicha

Mnoho lidí kritizuje ekonomii za odtržení od skutečného světa, za budování nerealistických modelů. V této rubrice se pokouším ukázat, že akademický výzkum může být velmi užitečný pro celou společnost, a to nejen rozhodování politiků a aplikovaných ekonomů, ale také ostatních občanů. Mým cílem je psát tak, aby i složité problémy byly pochopitelné pro každého čtenáře a zároveň zábavné. Budu přinášet různorodá zjištění ekonomického výzkumu, vysvětlovat jejich souvislost s reálnou ekonomikou, a předestírat, jak mohou mít pozitivní vliv na život každého z nás.

Rubriku Ekonomix najdete ZDE

Zajímavá diskuse se strhne ohledně výhledu ekonomického růstu v budoucnosti. Profesor Frijters nesouhlasí s pesimistickou analýzou Profesora Roberta Gordona z Northwesternské university, který se domnívá, že „překotný růst posledních dvě stě padesáti let byl možná ojedinělou epizodou lidské historie“. A ještě větší slovní přestřelka nastane ohledně fyzikálních limitů ekonomického růstu kvůli oteplování planety. A to nikoli kvůli často zmiňovaným skleníkovým plynům, ale oteplování čistě vyplývající ze zákonů termodynamiky. Mnozí fyzikové poukazují na fakt, že pokud by spotřeba energie na planetě pokračovala tempem posledního století, což bylo řádově tři procenta ročně, tak by teplota povrchu Země začala řádově za dvě století rapidně růst a dosáhla bodu varu za 300 až 400 let. A to i v případě, že bychom našli „nekonečný“ zdroj energie a podařilo se nám stabilizovat skleníkové plyny (tento argument rozebírám detailněji v tomto článku).

Rozhovor se posléze dostává k inflaci a její roli v ekonomice. Možná vás překvapí, že mírná inflace může „namastit ekonomické soukolí“ v situaci, kdy jsou strnulé mzdy, a tak přispět k nižší nezaměstnanosti a lepšímu výkonu ekonomiky. Je to proto, že i když nominální mzdy v recesi nepoklesnou, jak by bylo potřebné, tak z nich mírná inflace kus ukrojí, a tudíž poklesne reálná mzda a přiměje firmy najímat nové zaměstnance. Tento mechanismus je jedním z důvodů, proč jsou inflační cíle centrálních bank stanoveny kolem 2 %, nikoli 0 %. A také jedním z důvodů, proč mnozí ekonomové nyní navrhují přechodně zvýšit inflační cíl v Eurozóně (například na 4 % na pět let), či někteří dokonce permanentně. Na druhou stranu však inflace nad hranicí 4 % má tendenci „vsypat písek“ do ekonomických vztahů, a proto je nežádoucí.

Pak se diskuse stočí i na politický systém, krátkozrakost a pobídky politiků i Platonovo dílo Ústava, které o těchto pojednává. Stejně tak jako nová kniha profesora Frijterse nazvaná Ekonomická teorie chamtivosti, lásky a zájmových skupin, jež je k dostání na internetu. V této souvislosti bychom chtěli zdůraznit, že žádným ekonomickým křivkám ani definicím nebylo ublíženo při natáčení našeho videorozhovoru, k jehož sledování vás srdečně zveme.

(Rozhovor je veden v angličtině. YouTube umožňuje zapnout automatické anglické titulky i jejich český překlad, ale jejich kvalita není bohužel vysoká).

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.