Pryč jsou časy, kdy platila komentátorská poučka, že ODS ve volbách získá dvacet procent, i kdyby chtěla naštvat úplně všechny. Už v minulých volbách se ukázalo, že tato mantra novodobých českých voleb přestává platit. Tehdy to bylo ale tím, že proti ODS šel konkurenční pravicový projekt Miroslava Kalouska, který uzavřel ďábelskou smlouvu s Karlem Schwarzenbergem, aby právě on přesvědčil voliče ODS, že konzervativní pravice může existovat i v prostředí, které takovou tradici nemá na čem vybudovat.
Tentokrát stojí ODS nejen proti pravicové TOP 09, ale také proti konkurenci populistické, která zabírá politické pole odleva doprava, ať už to je klausovsky motivované seskupení Hlavu vzhůru, zcela rozmlžený Okamurův Úsvit nebo ANO 2011 Andreje Babiše, jež takticky pokrývá střed scény, který se rozlévá, kam momentálně dle nálad voličů potřeba.
Jeden muž, jedna vůle, jedno myšlení
To, že ODS ztrácí hlasy, nepřekvapí. Čekalo se, že po trapném krachu neoblíbené Nečasovy vlády a faktickém rozpadu stranické struktury ODS v parlamentu a mezi elitami strany preference nejstarší občanské strany v Česku půjdou dolů. Že se strana, která kdysi započala štěpení Občanského fóra a určovala politické dění v zemi dlouhých dvacet let, propadne až na hranu přežití, čekal málokdo. Kam se podělo voličské jádro strany? Kde jsou všichni ti novodobí pravičáci, kteří celá 90. léta zejména skrze ODS převáděli do reality své sny o vzhledu ideální společnosti na komunální i na celostátní úrovni? Vyčerpala se snad idea pravé pravicovosti, nebo nemá už politika odpovědných občanů a malého státu co říct?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
