Vypadalo to, že to máme za sebou a můžeme si konečně vydechnout. Týdny politické kreativity, podpásových úderů, rozhořčených replik, chytrých a někdy i vtipných postřehů, rámující tradiční politickou soutěž, které se nám tentokrát dostalo s jistým předstihem, měly být minulostí. Opak se však ukázal pravdou. Minulost, která měla být za námi, nás zase jednou doběhla.

Místo konstruktivní diskuse nad možným půdorysem vlády se znovu stáváme svědky zdánlivě nevídaného úkazu. Vítězná strana za pravděpodobné asistence prezidenta republiky usiluje o popravu vlastního předsedy, ne-li sebe samotné, a to vše v přímém přenosu. Co si o tom máme myslet? A co si vůbec máme myslet o celých volbách, když už se těch sebereflexí nemůžeme nějak zbavit?

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se