Devalvací se žádná země k prosperitě neprodrala

Text jsem psal dne 25.10. na diplomaticky jemnou ale říznou kritiku J-C Trichet  (Hospodářské Noviny, 15.10.2013), kterého přes 30 let znám a velmi si ho vážím, aniž bych znal výsledky voleb, Q3 nebo režim oslabování koruny. Popsat české váhání převzít euro jako "neůměrné naší historické, kulturní a intelektuální zkušenosti" mě zasáhlo jako bodnutí a pak bolestné kroucení nožem v ráně, čím víc jsem o věci přemýšlel. Nejsem fanatik, dovedu si představit výhody vlastní měny jako v Dánsku, Švýcarsku nebo Británii, naše pozice je ale o -1,5 % nesrovnatelná.

Devalvací se žádná země k prosperitě neprodrala. Znehodnocení měny vždy v dějinách vedlo ke skáze, ztrátě koruny, a utrpení. Jistě, -5 % není katastrofa, je to ale nasazení tóniny drásající důvěru investorů a střadatelů. Probudit démony nejistoty nahlodáním důvěry ve vlastní měnu není moudré. Najednou nikdo nevíme, jak určit a vyjádřit hodnotu. Pro české domácnosti to je okamžitá a jistá ztráta 200 mld. úspor výměnou za velmi nejistý, do budoucna rozložený možná benefit se sporným možná přínosem. Stojí to za to? Jak naloží české domácnosti se zbytkem 95 %, spotřebou v boji proti deflaci nebo diverzifikací úspor do méně riskantních aktiv?