Svoboda je šlechetná hodnota, zatímco v rovnosti a bratrství se nejen Francouzská revoluce zvrhla. Nerovnost je nevyzpytatelně krutá v nemoci, nadání, inteligenci, narození, kráse i příjmu. Přitom žijeme ve věku, kde "vítěz bere vše". Špičkový expert (sportovec, lékař, finančník, vědec, autor, muzikant) je stále lépe honorován, ale spodní polovina profese sotva zlomkem. Horních 10 % příjmů ČR mají slušné umístění v celoevropském srovnání, a spodní polovina sotva. Nevzdělanost je handicap, přeceňování vlastní vzdělanosti pak překážkou větší. Zde máme rezervy a tragicky promarněnou příležitost.
Rovnost v právu a důstojnosti, v našem historicky-kulturním prostoru nikoli samozřejmá, vyžaduje absolutní prioritu. I v tak zásadním principu stále selháváme. Ideál je společenství, kde každý jedinec má skutečnou možnost realizovat svůj jedinečný potenciál, kde Salieri toleruje, když už nectí Mozarta. Bez pýchy i bez závisti.
