Ruskou plíživou okupaci Krymu se kremelská média snažila ospravedlnit šlechetnou ideou ochrany ruského obyvatelstva před krvelačnými nájezdy ukrajinských radikálních nacionalistů. Podíl radikálních nacionalistů na vítězství Majdanu je neoddiskutovatelný, ale pokud se na ně podíváme nezaujatým pohledem, uvidíme něco mnohem méně jednoznačného než kremelští ideologové. Kdo ve skutečnosti ukrajinští nacionalisté jsou, odkud přicházejí a jaké mají cíle?

Za Svobodu, za národ

Nejvýznamnější nacionalistickou silou je strana Svoboda. Ta se stala jednou ze tří hybných sil parlamentní opozice proti prezidentu Viktoru Janukovyčovi. Dalo by se říct, že Majdan do jisté míry legitimizoval politické aktivity Svobody, protože do té doby s ní nehodlaly ostatní opoziční strany spolupracovat. U zrodu Svobody stál na počátku 90. let ve Lvově Oleh Ťahnybok, který se posléze stal jejím předsedou.

Přibližně od let 2008-2010 se Ťahnybok začíná objevovat v médiích a jeho popularita vlivem vleklé politické krize, ekonomických problémů a šikovné marketingové kampaně začala raketově stoupat. Vrcholem Ťahnybokovy kariéry se staly parlamentní volby v říjnu 2012, kdy jeho strana získala přes 10 procent hlasů a stala se významným sběračem protestních hlasů ze západní a centrální části země. Svoboda přes svou ostrou rétoriku není extremistickou, ale spíše nacionálněpopulistickou stranou. Sám Ťahnybok je pragmatický a ambiciózní politik, jemuž jde v první řadě o vlastní moc a slávu a až v druhé řadě o ideologii, kterou hlásá.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se