Když sledujeme česká média a vyjádření českých představitelů tak se opakuje "Evropa je stará známá, Asie má obrovský potenciál, Afrika je trh budoucnosti a v Latinské Americe bychom měli být.“ O Austrálii se nemluví. Poprávu? Co by se o ní případně mělo říkat?

Když začneme na osobní rovině, tak Austrálie má spoustu fajn lidí, kteří nejen, že se usmívají, ale dělají takové věci, jako že dodržují pravidla. To má přesah i do ekonomické oblasti. Většinou se totiž od toho odvíjejí kvalitní instituce. V Austrálii je tak například velmi dobře rozvinut systém školství, mají tam velmi dobrý penzijní systém a kvalitní soudnictví. Stručně, vypadá to, že vzdělaní lidé mají komplexnější, koncepčnější, dlouhodobější pohled a nehandrkují se o krátkodobých nesmyslech, což se často vidí u nás.

Tady se hodně mluví o lidském kapitálu. Existují věci, které by sem bylo možné přenést?

Určitě. Česká republika by mohla být – a částečně už je – vývozcem mozků. Náš vzdělávací systém přitom není takový, jaký by mohl být, bohužel. I přesto máme poměrně chytré a kvalitní lidi. Pokud bychom zlepšili vzdělávání na prvním a druhém stupni základní školy a pak i na vysokoškolské úrovni, tak by se ta naše komparativní výhoda měla zlepšit.

V Austrálii působíš na vysoké škole. Ale jak správně říkáš, jde i o základní a střední školství. Takže jak je tam právě na této úrovni nastaven celý systém, v čem se liší?

Je to mnohem více Komenského způsobem, tedy "škola hrou." Děti od pěti let začínají v devět hodin a jsou ve škole do půl čtvrté, jako ti starší. Mají ale mezí tím spoustu přestávek, kdy si hrají venku, kdy si hrají s Legem. Třída je uzpůsobena alternativním způsobem, to znamená, že tam nejsou lavice v řadě. Je to prostě mnohem lépe uzpůsobeno procesu učení, stimuluje se zvědavost žáka a není to o biflování a papouškování u tabule.

Vraťme se k lidskému kapitálu, respektive ke kvalitě univerzit, kde se ten kapitál piluje, což je pro konkurenceschopnosti ekonomiky podstatné. Tady se hodně diskutuje o školném.

Problémem všude na světě je nedostatek financí. Vzdělávací systém je tak často o kvantitě, o počtech studentů, ne o kvalitě. Je proto třeba najít způsob, jak zajistit víc peněz a jak ty studenty, kteří na škole vlastně ani nechtějí být, dostat řekněme z kola ven.

Australskou odpovědí je odložené školné, to znamená, že studenti neplatí nic předem. Oni dostanou půjčku a tu splácí až v závislosti na svém budoucím příjmu. Je prostě nastavena nějaká spodní hranice a když po skončení školy absolvent na tuto mzdu nedosáhne, školné neplatí.

Není tam nějaký čert v detailu? Pokud ne, nevím, proč jsme něco podobného nezavedli zde.

Tady to naráží na přesvědčení lidí, že mají na některé věci právo; na vzdělání zadarmo, na zdravotnictví zadarmo a tak dále. Komunizmus v nás prostě vypěstoval přesvědčení, že se stát postará. Lidem přitom nedochází, že ten australský systém nepřináší pozitivní změnu jen pro daňové poplatníky, ale i pro studenty samotné.

I ti si to pochvalují, protože vědí, že mají lepší servis. Navíc, u nás se mluví o školství zadarmo. Přitom chudší lidé, kteří nestudují na vysoké škole, vlastně dotují ty, kteří budou posléze bohatší, protože ti studují za daně všech. Současný systém je tak velmi regresivní, jde o dotace chudých bohatým.

Související

 

 

 

Studio ZetProjekt Alter Eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.