Postavit deset kilometrů dálnice za deset miliard korun je v Česku normální. Ovšem postavit za stejnou částku několik stovek nových jeslí pro děti do tří let, to by patrně narazilo. Přitom jesle pravděpodobně přinesou společnosti více užitku než deset kilometrů dálnice, říká ekonom Filip Pertold, výzkumný pracovník v pražské CERGE-EI a think-tanku IDEA. Tento rozhovor byl proveden Josefem Matyášem pro nadační fond Neuron, jehož je Filip Pertold laureátem. Originální znění je zde.

Co zajímá ekonomy na mateřství? 
Například, jak narození dítěte ovlivňuje pracovní kariéru ženy. Je totiž velmi pravděpodobné, že dívky si už po základní škole vybírají studijní obory s ohledem na budoucí mateřství. Rozhodují se s vědomím, že v Česku je velmi málo jeslí, takže matka musí zůstat doma s dítětem většinou až do tří let jeho věku. V této souvislosti je zajímavé, že před rokem 1989 tady jesle běžně fungovaly. Pak se ale rodičovská dovolená prodloužila na tři roky a jesle byly na popud politiků zrušeny.

Neovlivnil jejich rozhodnutí názor dětských psychologů, že dítě má být do tří let u matky?
Pokud si to mysleli, tak velmi potichu. V akademických časopisech jsem hledal článek, který by říkal, že dítěti od jednoho tří let věku uškodí, pokud část dne stráví jinde, než s matkou. Našel jsem texty o tom, že dítěti naopak prospěje, když část dne prožije v jeslích. Platilo to hlavně pro děti ze sociálně slabších rodin, kde neměli kvalitní výchovu. Pobyt v jeslích je mohl vytáhnout z potenciálního dna.

Proč politici rozhodli o zrušení jeslí?
Pamatuji si, že v roce 1991 převládala snaha změnit absolutní péči státu o dítě na absolutní mateřskou péči. Mluvilo se také hodně o tom, že společnost musí ženy zbavit jha zaměstnanosti.
Z debaty v posledních pěti deseti letech vyplývá, že politici z větších stran jsou přesvědčeni o správnosti svého rozhodnutí. Nikde jsem se ale nedozvěděl, jak k názoru na zrušení jeslí dospěli. Podle mě jsou částečně ovlivněni představou o roli ženy. Politici z pravice i levice se shodli na modelu, že žena se má spíše starat o domácnost a kariéra je pro ní až na druhém místě. Levice tento model podporovala sociálními dávkami, pravice má zase tendenci vnímat ženu konzervativně, jako udržitelku rodu.

Podle vás vede cesta k prosperitě české ekonomiky přes větší počet jeslí. Jaké argumenty máte pro toto tvrzení?
Na vysokých školách studuje přibližně stejný počet žen i mužů. Většina absolventek ale po několika letech zůstává v průměru čtyři až pět let doma s dětmi a nevyužité vzdělání stojí hodně veřejných peněz. Když člověk, jedno zda žena nebo muž, přeruší na několik let svojí profesi, má to velký vliv na jeho produktivitu. Není v kontaktu s vývojem v oboru, klesá schopnost chodit pravidelně do práce. Takže zrušení jeslí mělo možná horší a dlouhodobější dopad než kuponová privatizace. Polovina lidí v produktivním věku nevyužívá svůj pracovní potenciál a hází ho do koše.

Jaké vidíte řešení?
V zemích, kde hospodářská a sociální politika funguje trochu inteligentněji, je snaha zapojovat matky malých dětí do práce postupně. S tím souvisí také jedno z témat ekonomického výzkumu, že je potřeba mít dostatečnou nabídku částečných úvazků. Tato možnost v Česku chybí. Firmy nemají zájem, protože za částečný úvazek platí příliš vysoké daně. To vadí zejména u nízkopříjmových profesí. Tato daňová překážka brání matkám vracet se pozvolna na trh práce. Matky by také měly mít možnost vybrat si, jak dlouho nechávat dítě v jeslích, a to v rozmezí od jedné do osmi hodin. Ženy, které chtějí pracovat, by se tak snadněji vracely do zaměstnání.

Jak to, že u nás po masovém zrušení jeslí nezafungovala ruka trhu a nevznikly stovky soukromých jeslí?
Ruka trhu částečně funguje, ale soukromé jesle jsou dost drahé, stojí 10 až 15 tisíc korun měsíčně a tím jsou dostupné pro velmi omezený počet rodin. Proto je žádoucí státní intervence. Například rozšiřovat kapacity stávajících školek, aby tam mohly chodit stále mladší děti. Stát by to neměl vnímat jako výdaje, které se tzv. projídají, ale jako investice s velmi vysokou návratností. Ženy chodí do práce a děti lépe zvládnou následující vzdělání, protože základní škola je postavena na absolvování předškolní výuky. Lepší zvládnutí školy má dopad na budoucí zaměstnání a další kariéru. Nikdo v Česku například nezpochybňuje, že deset kilometrů dálnice stojí 10 miliard, kdybychom dali na stavbu jeslí stejnou částku, pravděpodobně by to mělo větší společenský dopad než dálnice.

Proč ekonomové už dávno nepřišli na vysokou návratnost investic do jeslí?
V zahraničí přili. V ČR se trh práce se začal zkoumat až po roce 1990. Ekonomie u nás byla částečně v žalostném stavu, pokud byla v něčem vyvinutá, tak spíše v makroekonomických modelech a sledování fluktuace HDP, ale výzkum v oblasti mikroekonomie, tzn. chování a rozhodování jednotlivců, trh práce, zdraví a vzdělávání, se vůbec neřešil.

Ale od revoluce uplynulo už 25 let, za tu dobu se v ekonomii nic nezměnilo?
Pokud má něco největší strnulost, tak je to výuka na českých vysokých školách. Pokud bychom spočítali kolik je kurzů o trhu práce, dojdeme maximálně k deseti. Zato existují stovky programů o makroekonomii, financích, managementu. Je nutné, aby se znalosti ze škol dostávaly k politikům.
Všechno co, si tady říkáme, zní logicky, ale dostat tyto změny do nejvyšších pater je velmi dlouhý proces. Na CERGE-EI i na think thanku IDEA se snažíme tyto myšlenky propagovat, ale pořád jde o jednotlivé výkřiky a potrvá velmi dlouho, než se z výkřiků stane politika.

Ve výzkumu porovnáte situaci matek s malými dětmi u nás a v Dánsku. Proč právě s touto zemí?
Tato skandinávská země patří ke špičce v počtu zaměstnaných matek. U nás pracuje přibližně 30 procent žen, které mají děti do šesti let, v Dánsku je tento podíl dvakrát vyšší.

Jaké možnosti mají matky v Dánsku?
Mohou volit mezi pružnou pracovní dobou, zkráceným úvazkem nebo prací z domova.

Když matka v Dánsku požádá o jesle, zcela jistě je dostane?
Ano, má 100 procentní záruku, že dítě v okruhu jejího bydliště přijmou do jeslí. Zároveň je zaručena kvalitní péče, jedna vychovatelka se stará asi o pět dětí. Ovšem není to zadarmo, rodiče za jesle platí.

Jak v Dánsku motivují firmy, aby zaměstnávaly matky malých dětí?
Dánové jsou k ženám přirozeně velmi přátelští. Když má člověk dítě, stane se skoro miláčkem svého okolí. Toto vědomí se přelévá i do firem. Samozřejmě, že všechno není jen ideální. Ve veřejném sektoru je zaměstnáno mnohem více matek, než v privátních firmách. Žena musí jít pro dítě v půl páté, zatímco v soukromé firmě se očekává, že bude pracovat déle. Nicméně, i přes tyto „mouchy“, využívají v Dánsku potenciál žen mnohem efektivněji než u nás. Firmy vědí, že žena bude na mateřské přibližně devět měsíců, a to je velký rozdíl proti tomu, když odejde na tři roky. Možnost dávat děti do jeslí je vlastně forma státní dotace, žena tak není motivovaná k dlouhému pobytu doma. V Česku si musí platit drahé hlídání a nikdo jí k návratu do práce nemotivuje, protože ani státní instituce matky s malými dětmi moc rády nezaměstnávají.

Co ukáží čísla získaná vaším výzkumem?
Například, co žena a ekonomika ztrácí, když matka malých dětí zůstane pět let doma. Jaká vznikne ztráta na mzdách, na zaměstnanosti žen. Jak se projeví nedostatek žen ve vedoucích funkcích. Srovnám situaci žen v Česku, Německu a Dánsku. Ukážu, jak se liší kariéry matek se stejným počtem dětí a podobným vzděláním. To je minimálně zajímavý argument.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru