Podle informací deníku The Wall Street Journal, ale i podle informací německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung se Evropská komise chystá Francii vrátit k přepracování návrh státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že zdroje z komise předávají tuto informaci vlivným médiím, je pravděpodobné, že jde o řízený únik informací a že se tak i stane.

Francie předkládá schodek 4,3 procenta namísto slíbených tří procent. A škrtat bude výdaje ve výši 0,8 procenta HDP místo slíbených 0,2 procenta. Komise tak využije tohoto svého práva hodit některé zemi rozpočet na hlavu vůbec poprvé od doby, kdy tak činit může, tedy od roku 2011.

Jaké budou důsledky? Ty nejdůležitější jsou politické - a právě ty jsou nejvíc neblahé. Lze bohužel očekávat, že veřejné mínění ve Francii, které je stále ostřeji protievropsky naladěno, svoji euroskepsi ještě posílí, a lze též čekat, že z toho budou profitovat francouzští pravicoví extremisté. Takže politicky nic moc.

Jak ale případné odmítnutí hodnotit, kdybychom byli v politickém vakuu? Z hlediska stability pravidel a pořádku je jistě správné, že se měří všem stejně, tedy i těm velkým. A kdo se chystá porušit pravidla, resp. maastrichtská kritéria, má nést důsledky. Komisi záleží na tom, aby to nevypadalo, že přísná je jen na menší země, jako jsou Řecko, Portugalsko či Irsko.

Mimochodem s Itálií by měla Evropská komise naložit podobně; jediný důvod, proč tak zatím nečiní, je, že Itálie se zatím formálně nenachází v tzv. řízení EDP (procedura excesivního schodku), které komisi umožňuje navržený rozpočet vrátit. Navíc italský premiér Renzi je skutečně rozhodnut prosadit liberalizaci pracovního trhu a reformy právě spojil s hlasováním o důvěře.

Avšak mnohem komplikovanější je to samozřejmě ekonomicky. Zkušenost roku 2011 a 2012 napovídá, že tvrdé uplatňování maastrichtských pravidel v recesi má nakonec negativní dopad nejen na růst a zaměstnanost, ale nakonec i na ten dluh a schodek.

Nicméně větší výbušná směs je teprve za obzorem. Již teď je totiž jasné, že Francie a Itálie nesplní fiskální kompakt, a není šance, že by se jejich podíl dluhu snížil na 60 procent HDP dříve než za dvacet let. Komentátor Wolfgang Münchau napsal pro Der Spiegel, že nejlepší by bylo kompakt zrušit. Nebude totiž dodržován od prvního dne. Maastrichtská kritéria byla po svém vzniku dodržována alespoň několik let.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru