Seznam osobností vyznamenaných prezidentem Zemanem v den státního svátku nevybočil z očekávání. Najdeme tu nezpochybnitelné veličiny (Winston Churchill, Nicholas Winton, Natalja Gorbaněvská, Karel Kryl, páter Toufar). Osoby, proti kterým nelze nic namítat (skupina hrdinů z Afghánistánu, vědci, lékaři). A konečně jedince, kteří vynikli hlavně tím, že nějak pomohli Zemanovi, nebo mu jsou prostě sympatičtí. 

Do poslední skupiny patří například slovenský premiér Fico, filmaři Sedláček a Renč či zpěvačka Bílá. V jejich případě Zeman potvrdil, že je schopný a ochotný používat státní vyznamenání jako honorář pro své věrné. Je to neestetické, ovšem po loňsku, kdy vyznamenání dostal slušovický František Čuba, jde vlastně jen o pokračování starého příběhu, byť děj graduje a příští rok se můžeme těšit na nové pointy. Pokud letos dostal medaili Za zásluhy archeolog a komunistický politik Zdeněk Klanica, může klidně následovat třeba Miroslav Ransdorf.

Za pozornost ale stojí spíš něco jiného. Jedno z vyznamenání udělovaných prezidentem se jmenuje Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Uděluje se za zásluhy o demokracii a lidská práva. Bylo proto poněkud absurdní sledovat, jak ho obřadně předává Miloš Zeman, člověk, který o den dříve v komunistické Číně dal najevo, že o svobodu a demokracii mu rozhodně nejde v první řadě, pokud mu o ně jde vůbec. Na setkání s čínským protějškem se zapřísahal, že jsou mu lhostejné prodemokratické protesty v Hongkongu, že mu nad jiné záleží na územní celistvosti Číny, že se distancuje od tibetské exilové vlády a tak dále. 

Je vůbec představitelný větší rozpor? Zeman se ve Vladislavském sále dekorativně přihlásil k hodnotám svobody, ale není ochoten pro ni udělat vůbec nic, naopak ujišťuje, že před jejím potlačováním bude mít důsledně zavřené oči. Bylo by zajímavé zjistit, co si o tom myslí osobnosti oceněné právě Řádem TGM, zakladatel Česko-rakouské společnosti Eduard Harant, cestovatel Miroslav Zikmund a zpěvačka Hana Hegerová. Karel Kryl už neřekne nic, přiléhavý by ale byl verš z jedné z jeho nejznámějších písní: „Prší a venku se setmělo.“

V otázkách by se dalo pokračovat i mimo okruh osobností oceněných Řádem TGM. Co by řekl čerstvý nositel medaile Za zásluhy, komunisty umučený páter Josef Toufar na to, že muž, který mu dává vyznamenání, uznává nezadatelné právo jakéhokoli režimu zavírat a mlátit lidi, kteří chtějí přesně to, co chtěl v padesátých letech on, tedy svobodu a demokracii? 

Co by řekla Natalja Gorbaněvská, jedna ze statečných, kteří v roce 1968 protestovali na Rudém náměstí v Moskvě proti okupaci Československa, že ji oceňuje prezident uznávající nezadatelné právo Vladimira Putina na plíživé zavádění samoděržaví v Rusku a právo na hájení zájmů stále méně demokratického impéria na Ukrajině? Jak by Gorbaněvská ohodnotila Zemanovu mantru „nevměšování se do vnitřních záležitostí suverénních zemí“, když ji samotnou právě takové „vměšování“ stálo několik let svobody a vyneslo jí další roky perzekuce? 

K Zemanovu štěstí se to nedozvíme. Ale usuzovat můžeme z prohlášení dalších demonstrantů z Rudého náměstí 1968 Pavla Litvinova a Viktora Fajnberga, kteří se odmítli zúčastnit slavnostního večera. „Nedávná vystoupení Miloše Zemana k špatně zamaskované agresi Vladimira Putina proti Ukrajině jsou neslučitelná s heslem: Za vaši a naši svobodu. To Nataša Gorbaněvská přinesla na Rudé náměstí 25. srpna 1968. Svoboda je nedělitelná, je stejná pro Ukrajince, Čechy i krymské Tatary. Pokud je zrazena na jednom místě, zrazena je všude.“

Není potřeba používat tak silných výrazů jako zrada svobody. Ale pokud český prezident, jak kdysi napsal Václav Havel, ztělesňuje hodnoty země, je na místě ptát se, jaké hodnoty to v Zemanově případě jsou. Hodnoty svobody vyhlašované skrze jména osobností oceňovaných 28. října, nebo hodnoty byznysu bez přívlastků prezentované v Číně a vůči Putinovu Rusku? Nebo snad obojí, v dialektické jednotě? 

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Miloš Zeman používá vyznamenání mimo jiné jako honorář pro své věrné.
  • Prezidentovy praktické postoje jsou v rozporu s ideály, za které ocenil Natalju Gorbaněvskou a pátera Josefa Toufara.
  • Je absurdní, když řády za zásluhy o svobodu a demokracii předává muž, který před pár hodinami v Číně přísahal, že ho svoboda nezajímá.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru