Nedokážou motivovat ani otevřeně komunikovat, mají sklon k narcismu, utápějí se v detailech, vyvolávají konflikty, jsou nepřiměřeně ambiciózní, uchylují se k politikaření či manipulují se svým okolím. Jejich chování v lepším případě komplikuje práci, v horším ničí pracovní morálku i pověst organizace. Čím dříve se podniku podaří problémové manažerské kandidáty rozpoznat, tím větší šanci má jim čelit.

Pravděpodobně nejčetnější skupinu problémových osobností s manažerskými ambicemi tvoří narcisté. Projevují se potřebou soustřeďovat pozornost a zabývat se především sami sebou, sklonem podceňovat své okolí a bez skrupulí je využívat. Vzhledem k víře ve svou výjimečnost se příliš nevěnují potřebám osob kolem sebe. Mohou od nich sice vyžadovat vysoký výkon, jen zřídka mu však napomáhají. Občas bývají zaměňováni za schopné osoby se zvýšeným sebevědomím, od těch je však odlišuje nejen nezájem o ostatní, ale i neschopnost akceptovat realistické názory svého okolí či dosahovat konsenzu.

Perfekcionista ani "horká hlava" není správná volba

Kandidáti s konfliktními a agresivními sklony se vyskytují ve dvou variantách. Patří k nim "horké hlavy" nezvládající stres i osoby pasivně agresivní. Těm k otevřené agresi schází průbojnost, mohou ji však projevovat sabotováním cílů ostatních, například trvalým odkládáním rozhodnutí. Agresivní osobnosti by neměly být zaměňovány za osoby asertivní. Zatímco asertivní osoba jasně říká, čeho chce dosáhnout a proč, agresivní manažer se namísto argumentace spoléhá na útok. Vedle viditelných škod, které podniku působí, škodí i nepřímo, a to když jeho spolupracovníci musejí věnovat čas a pozornost ochraně před útoky či řešení konfliktů, které takový manažer vyvolal.

Manažerští uchazeči s perfekcionistickými sklony mohou být zaměňováni s pečlivými a odpovědnými. Jejich sklony však nemají se skutečnou odpovědností mnoho společného. Namísto ní mají tendenci utápět se v podrobnostech, nerozlišovat podstatné od nepodstatného, nezajímat se o názory ostatních, vše do detailu kontrolovat apod. K těmto rysům přistupuje často i nerozhodnost a osobní nejistota.

Podobně jako únavní perfekcionisté postupují občas v organizacích i osoby se zvýšeně autoritativními sklony. Projevují se sklonem k jednostranné komunikaci, snahou koncentrovat všechna rozhodnutí na sebe, nezájmem o motivaci, tendencí zdůrazňovat pravidla a hierarchii či trvat za každou cenu na svém. Důvodem jejich úspěchu v organizaci je často to, že se tito lidé sami snadno podřizují autoritě a vůči nadřízeným se chovají loajálně. Ne vždy si totiž jejich nadřízení uvědomí, že mezi loajalitou a sklonem vzhlížet k hierarchicky vyšší příčce organizace existuje podstatný rozdíl.

Není-li firma vystavena většímu konkurenčnímu tlaku, a tak nucena plně využít potenciálu svých zaměstnanců, nemusí být negativní dopad autoritativních manažerů na výkon podniku zřetelný. Škoda, kterou svým chováním dlouhodobě působí, souvisí s jejich alergií ke změnám, s potlačováním motivace a iniciativy a s neochotou delegovat pravomoce.

 

 

Osoby se sklonem k politikaření tvoří další problémovou kategorii manažerských uchazečů, kterou by výběr měl včas rozpoznat. Jejich projevem je vytvářet kličky a opírat se o ně, zatajovat informace či se obklopovat známými, jejichž hlavním úkolem je podpořit nadřízeného. K jejich dalším rysům může patřit alibismus, sklon nevěnovat pozornost charakterovým vlastnostem ostatních či chápat jejich nedostatek jako přednost. Osoby se sklonem "ohýbat" obecné morální normy uplatňují přitom zpravidla podobný přístup i vůči pravidlům a zásadám podniku. 

Jak je rozpoznat 

Nejlepší ochranou před problémovými manažerskými uchazeči je věnovat signálům jejich povahových rysů pozornost a zachytit je včas. K jejich rozpoznání může napomoci zjištění, jaké manažery nebo manažerské vlastnosti kandidáti obdivují a proč, na jaké vlastní přednosti se spoléhají, jaký způsob řízení považují za nejúčinnější, jakými vzory se řídí, jakými zaměstnanci mají sklon se obklopovat, jaká pravidla jsou ochotni překračovat apod. 

Signálem poukazujícím na sklon k narcismu může být překrucování vlastní profesní historie, bagatelizace osobních neúspěchů, přivlastňování si úspěchů druhých a obviňování ostatních. Tendenci k alibismu, osobní nejistotě a nízké odpovědnosti může prozrazovat časté používání slova "my" či vyjadřování se v trpném rodě ("udělalo se"), nezájem o názory ostatních, neschopnost naslouchat bez přerušování. Zvýšené ambice spojené s tendencí vytvářet falešná zdání signalizují sklon zdůrazňovat a odvolávat se na známosti apod. 

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se