Vliv rostoucí americké ropné produkce na ceny byl přirozeně zmírněn srovnatelnými poklesy v severní Africe a na Blízkém východě, ale jejich produkce zřejmě bude opět stoupat. Nicméně vyhlídka nízkých cen, které spotřebitelé okamžitě vítají, zatím představuje zásadní výzvu nejen pro sektor průzkumu a těžby, ale i pro oblast obnovitelných zdrojů a jaderné energie.

Očekávalo se, že ceny ropy zůstanou vysoké kvůli dlouhotrvajícím geopolitickým bouřím v regionech produkujících ropu a také kvůli názoru, že OPEC, který z rozpočtových důvodů nerad vidí prudce klesající ceny, učiní opatření, aby přílišnému poklesu zabránil. A protože odhady zveřejňované mezinárodními organizacemi slouží jako prostředek pro zvládání očekávání, nikdo jim nevěnoval přílišnou pozornost. Čekání bylo výhodnější. Třeba se opravdu nic nestane…

Jenže nakonec se přece jen něco stalo a vedlo to k mnoha problémům. Především došlo ke zpochybnění očekávání, že ceny ropy zůstanou vysoké (včetně krátkodobých a dvouletých odhadů), a my je v současnosti nemáme čím nahradit. Vhledem k tomu, že OPEC přestal zasahovat, na trhu se hledají mezní náklady produkce, aby se ustálily ceny ropy. Tyto náklady však není snadné stanovit, takže celý proces může nějakou chvíli trvat.

Zřejmým postupem by bylo obrátit pozornost na americký břidlicový ropný sektor, který údajně způsobil tento zmatečný stav. Cenový tlak, který už začal sektor (jenž je mnohem vnímavější vůči změnám cen oproti tradiční výrobě) ovlivňovat, o něm odhalil řadu faktů, třeba že mezní náklady se u jednotlivých ropných vrtů, kterých ročně vznikne asi čtyřicet tisíc, značně liší. Tento rozpor pramení z faktu, že náklady na každý ropný vrt jsou přibližně stejné, ale produkce jednotlivých vrtů značně kolísá. Některé vrty produkují méně než sto barelů za den, zatímco jiné jich mohou vyprodukovat více než tisíc.

Padající ceny zasáhnou nejdříve riskantní projekty, včetně projektů s nízkou efektivitou. Vrty se zavírají, na což ale nenásleduje odpovídající změna v produkci. Na místo toho nabírá v tomto sektoru na rychlosti konsolidace, která tlačí mezní náklady dolů. Něco podobného se stalo, když cena břidlicového plynu na americkém trhu vytlačila velký počet soukromých producentů, což způsobilo, že počet vrtů prudce poklesl. I přesto však produkce plynu vzrostla. OPEC, který je podstatným zdrojem nejistoty, ještě ale neřekl poslední slovo a je těžké odhadnout, kdy tento kartel zase zasáhne. Zemí, která může vše ovlivnit, je Saúdská Arábie. Nejenže vlastní největší část světových nekonvenčních zásob ropy s nízkými mezními náklady, ale má dostatečné finanční rezervy, aby je nechala ležet, dokud se nenajde mezní barel.

Čtyři fáze supercyklu

Z dlouhodobé perspektivy značí pokles cen ropy, který pozorujeme od poloviny roku 2004, poslední fázi ropného supercyklu, jenž podle IHS začal v roce 2000 vzestupem poptávky a omezením nabídky. V té době byla poptávka ovlivněna rychlým hospodářským růstem v Číně, která vstoupila do Světové obchodní organizace na konci roku 2001, a stala se tak atraktivním místem pro přemísťování produkce. Omezení nabídky oproti tomu bylo důsledkem dlouhého období nízkých cen ropy po íránské revoluci v roce 1980. V následujících letech cena ropy nadále klesala, a když se v roce 1988 ropa stala komoditou obchodovanou na burze, její cena se mezi léty 1990 a 1999 pohybovala kolem 18 dolarů za barel. První fáze supercyklu skončila v roce 2007, když postupně přešla ve druhou fázi (2005-2011), při níž došlo k prolomení omezení v nabídce. V tomto období cena ropy prudce stoupla, z 55 dolarů za barel v roce 2005 na 111 dolarů za barel v roce 2011.

Zatímco ceny ropy budily strach, že rychle rostoucí poptávka překoná nabídku, rázné tempo, kterým ceny rostly, otevřelo příležitost pro novou a nákladnou hlubinou těžbu, horizontální těžbu a technologii frakování. Poptávka po ropě podnítila výzkumné snahy v geopoliticky nestabilních oblastech, třeba ve střední Africe. Výsledkem byl náhlý vzestup produkce ropy a přírodního plynu v zemích mimo OPEC v letech 2012-2014, což bylo příznačné pro třetí fázi cyklu. Deset let nepřetržitého růstu cen, z 38 dolarů za barel v roce 2004 na 109 dolarů za barel v první polovině roku 2014 (o více než 5 dolarů ročně), vyústilo ve výrazné trvalé snížení poptávky ve vyspělých ekonomikách. Ceny ropy zůstaly v této fázi cyklu vysoké, když vystoupaly na 112 dolarů za barel v roce 2012 a 109 dolarů za barel v roce 2013, a dále došlo k jejich upevnění v první polovině roku 2014 v důsledku geopolitického vývoje a poklesu produkce v severní Africe a na Blízkém východě.

Třetí fáze supercyklu probíhala v době, kdy světové hospodářství kolísalo mezi stagnací a slabým oživením, a poptávka po ropě byla navíc oslabena čínským dlouhým obchodním cyklem (který se připravoval na tvrdý dopad po povzbuzení investicemi do infrastruktury, které poskytla vláda). Tato situace spustila v polovině roku 2014 přetrvávající pokles cen ropy.

Když OPEC ztratí směr

Tento pokles cen předznamenal čtvrtou fázi cyklu, se kterou přišly ještě nižší ceny, protože trh se snažil spotřebovat nadměrnou zásobu ropy, a zároveň pokračovalo hledání mezního barelu. Pokles ceny narušuje produkční potenciál, který se musí přizpůsobit novým cenovým podmínkám. Tento proces přizpůsobení není snadný z několika důvodů.

Kompas, který představovala strategie OPEC, je ztracen a trh nyní tápe ve tmě. Hledání mezního barelu začalo na americkém trhu a překročilo z trhu fyzického (OPEC) na trh komoditní (NYMEX), který je mnohem více nestabilní. Odhad ceny na komoditním trhu má vliv na kapitálový trh a ovlivňuje dostupnost finančních prostředků pro americké společnosti v sektoru průzkumu a těžby i jejich kapitálové náklady a také budoucí hodnoty produkce, které zase ovlivňují budoucí ceny ropy. Doba trvání současné fáze cyklu je nejistá. Uvážíme-li strukturu ropného trhu (transakce na komoditním a kapitálovém trhu v USA převládají) a technologické faktory (sektor produkce rychle reaguje na změny v odhadech cen), experti odhadují, že by mohl trvat jeden až tři roky. Nicméně z minulých událostí si ještě pamatujeme pád cen a jejich následnou stagnaci na nízkých hodnotách, které následovaly po druhém ropném šoku, jenž byl následkem íránské revoluce, a trvaly téměř dvacet let.

Je těžké říci, jaká bude cena ropy za dva nebo tři roky, ale pokud budeme pokračovat v předchozích úvahách, můžeme očekávat, že trajektorie budoucí ceny bude nižší, než jsme očekávali před pouhým půlrokem. Zároveň je však možné očekávat, že ceny ropy budou mnohem méně stabilní než v předchozích třech letech. Během období přizpůsobování, jako je to současné, jsou odhady cen podobné kontraproduktivním věštbám. Čím větší předpokládanou sílu a delší dobu poklesu cen trh očekává, tím rychlejší a větší omezení budoucí poptávky bude (stále větší počet produkčních projektů bude nevýnosný, získávat financování bude obtížné).

Výsledkem bude ještě menší budoucí nabídka, což vyžene budoucí ceny mimo současné odhady. Vzhledem k existenci takového mechanismu trh dává přednost úpravě odhadů cen po malých částkách. Strmé contango v grafu budoucích cen poukazuje spíše na nadměrnou zásobu jako na důvod současného propadu cen ropy, než že by předznamenávalo její rychlý nárůst.

 

Autor je hlavní ekonom PKN ORLEN