Polský film dostal poprvé Oscara. Ne všichni Poláci jsou ovšem nadšeni. Film totiž vypráví příběh dívky, která těsně předtím, než složí slib a stane se jeptiškou, zjistí, že je Židovkou a začne odkrývat strašnou rodinnou historii.

Fakt, že mezinárodně uznávanou cenu (a předtím desítky dalších, méně významných) získal film, který Poláky ukazuje ne právě v nejkrásnějším světle, vyvolal v některých médiích a na internetových diskusních fórech bouři, která po delší době odkryla některé kořeny polského antisemitismu, s nímž se polská společnost po roce 1989 začala bolestně vyrovnávat.

Šéf kulturní rubriky polského vydání časopisu Newsweek Piotr Bratkowski poskládal z nenávistných vyjádření celý článek s titulkem "Oscar pro Idu jednoznačně ukazuje, že USA chtějí zničit Polsko". "Opravil jsem jen pravopisné chyby," píše. Některé výrazy se složitě překládají, ale to, že filmu Ida říkají "Žida", je spíš mírnější narážka. Větu "Tylko świnie siedza w kinie (na Ž/Idzie)" asi není třeba překládat do češtiny.

A nejde jen o nenávistné výkřiky na různých internetových fórech. Do Idy se pustil i seriózní list Rzeczpospolita. Její komentátor Michal Szuldrzyński píše, že Ida sice není antipolská, ale podkopává dosavadní historickou politiku polských vlád. "Divák, který sleduje Idu a neví nic o německé okupaci Polska a jejím protižidovském právu, vidí jen to, že Poláci zabíjeli Židy. Ano, to se mohlo stát, bohužel byly tisíce příkladů vydávání a vraždění Židů polskými sousedy. Bylo také Jedwabne. Ale pravda o 20. století jsou také tisíce Poláků zachraňujících Židy a stovky tisíc katolíků, kteří umírali v koncentračních táborech, což často udivuje návštěvníky ze zahraničí," píše Szuldrzyński.

Už dříve se jedna konzervativní nadace domáhala toho, aby film, uvedený do distribuce na konci roku 2013, byl doplněn informací, že za holokaust jsou odpovědní Němci a že Polsko bylo Němci okupováno. Poláci, často oprávněně, mají pocit, že druhá světová válka na jejich území se v očích západních pozorovatelů a kritiků scvrkává na holokaust a že svět nedocenil jednak jejich hrdinný odpor vůči nacistům (a Sovětům, kteří byli na počátku války nacistickými spojenci) a že Polsko se posléze stalo obětí velmocenské politiky a přes své válečné hrdinství skončilo jako kolonie Kremlu.

Slavná polská režisérka Agnieszka Hollandová, která také několikrát sahala po Oscaru, sama uznala, že na komplikovanou polskou historii se musel podívat někdo s odstupem. Takže režisér Idy, "chlapík z Oxfordu" Pawel Pawlikowski, žijící většinu života ve Velké Británii, uchopil téma za správný konec právě proto, že nežije každodenní "polské peklo". Mohl si užívat komfortu, jak píše týdeník Polityka, že nemusí řešit to, jak film přijmou jeho krajané.

Mnohem "správnější" film je tak pro Poláky nejnovější zpracování varšavského povstání z roku 1944 nazvané Město 44, které začala nabízet také česká kina. Na rozdíl od komorní, pomalé a černobílé Idy ukazuje hrdinství i zoufalství v boji ve Varšavském povstání za pomocí nejmodernějších filmových metod a postupů včetně lovestory mladých hrdinů. V Polsku vidělo Idu 160 tisíc lidí, Město 44 více než dva miliony.

Debata kolem Idy a jejího Oscara ukazuje, jak je historie – na rozdíl třeba od Česka – v Polsku opravdu živým a diskutovaným tématem jak v kavárnách vyšších intelektuálních kruhů, tak v hospodách nejnižších cenových skupin. I když se při ní odhalují spodní proudy, které by mnozí Poláci raději neviděli nebo na ně zapomněli.