V obci Obrnice žije prakticky stejně Romů jako ostatních obyvatel. Proslula však tím, že se tam nekonají rasistické demonstrace a nedochází mezi sousedy k žádným větším problémům. Za touto výjimečností stojí starostka Drahomíra Miklošová. Podle té ale začíná přibývat lidí, se kterými se nedá spolupracovat.

"Chci mít právo říct, kdo v mé obci bude a kdo tu nebude smět bydlet," říká Miklošová v rozhovoru pro DVTV a dodává, že od určitého množství problémových občanů je jejich integrace nemožná.

Proč se tak změnil pohled na romskou problematiku v Obrnicích? Městečko podle starostky už na péči o občany kapacitně nestačí. "Dokud jich tady bylo do 40 procent, přece jenom se s nimi dalo pracovat. Ale tím, že jich je stále více a více, tak už ani kapacita našich sociálních služeb nestačí," vysvětluje a uvádí jako příklad školství. "Učitelé ve škole nezvládají vzdělávat - doplácí na to děti, které by se potřebovaly učit více. Oni se ale musí věnovat dětem ze sociálně slabších rodin, dětem, které nebyly připraveny na vstup do základní školy."

Miklošová přiznává, že "příběh integrace", který budovali devět let, nevyšel. Mladá generace se začíná kazit, nechce se vzdělávat ani pracovat a podléhá podnětům z okolí, které ji stahují, a práce učitelů tak často přichází vniveč. Ani rodiče mnohdy nefungují. A často se problém netýká pouze Romů, ale i sociálně slabších rodin.

Jedním z hlavních problémů je podle starostky sociální systém, který je špatně nastavený. Čím dál větší skupina prý začíná žít pouze z dávek a nemá motivaci měnit svůj životní styl - tito lidé podle Miklošové zjišťují, že na ně často nedosáhne právo, a odmítají třeba platit poplatky."Zpodmínkovala bych dotace na děti tím, že to dítě se bude vzdělávat," navrhuje Miklošová. To ovšem jen tak neprojde - podle ministryně školství Kateřiny Valachové by se musel zvýšit věk povinné školní docházky, což by byl velký zásah do celého systému vzdělávání.