Vážený tazateli,

tvrzení, že zaměstnanec ve zkušební době neodpovídá zaměstnavateli za způsobenou škodu, nemá oporu v zákoníku práce.

Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance.

Zaměstnanec může škodu odčinit především uvedením v předešlý stav, není-li to možné, tak v penězích. Dle ustanovení § 257 odst. 2 zákoníku práce nesmí výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel, který jí se zaměstnancem projedná a písemně mu ji oznámí zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a který zaměstnanec je povinen ji nahradit.

Nesouhlasí-li zaměstnanec se svojí odpovědností za způsobenou škodu nebo nesouhlasí-li s výší náhrady škody, je nevyhnutné obrátit se na soud.