V minulosti bývala centrální banka podřízena vládě a spravovala státní či královské účty. Nejednou byla zneužita k emisi nekrytých peněz, když hlava státu neměla dost zlata na své výdaje. Ve druhé polovině 20. století se však centrální bankovnictví zásadně proměnilo. Peníze přestaly být kryté zlatem a centrální banky získaly nezávislost, která spočívala mimo jiné v tom, že banka nebyla ve svých krocích podřízena ministrovi financí a jednala zcela nezávisle na vládě.

Naopak platil zákaz financování státního dluhu centrální bankou. Kromě obav plynoucích z toho, že dříve takové kroky končily ekonomickým a společenským rozvratem v podobě hyperinflace, je logický také argument, že vztah věřitel−dlužník lze jen těžko označit za nezávislost.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se