Krize liberálních demokracií, která se mimo jiné projevuje národoveckými atavismy a příklonem ke snadným řešením, je podle všeho také krizí klasických politických stran. Co je příčinou a co následkem, není protentokrát důležité, podstatné je, že politické strany přestaly mít schopnost označovat a nalézat problémy společnosti a nabízet cesty k jejich řešení. Proto také takového sluchu získávají všelijaká hnutí, od Tea Party a trumpistů v Americe po ANO v České republice.

Je ale rozdíl mezi tradiční stranou a hnutím opravdu tak velký? A není krize liberální demokracie především rezignací na tvůrčí politické instituce a popularita hnutí jen jejím maskovacím projevem?