Okej, tak už se ví, že komentáře pod články na zpravodajských serverech slouží jako bitevní pole hybridní propagandistické války. Okej. Dokonce už i média o tom píšou.

Píšou, píšou, ale nemají koule na to tenhle vřed, který přináší akorát výdaje, zaříznout. Přitom je to plně v jejich režii. Nikde není psáno, že provozovatel webového serveru má povinnost dávat komukoliv prostor pro vyjádření (dokonce naopak: za komentáře v rozporu s právním řádem může být potrestán právě on). S nástupem Webu 2.0 (to je tak deset let stará záležitost, mimochodem) a širokou dostupností platforem pro sdělování názorů padly veškeré argumenty z rodu "dáváme vám slovo". Jediné dva, které zůstávají a jsou pro média nějak relevantní, jsou: Lidi na to klikají (klikání znamená PV a PV jsou halíře z reklamy) a pak ten, že je lepší mít kverulanty a nadávače "pod palcem", než aby řádili někde, kde se na ně nedá dosáhnout.

Komentář pod článkem je tak neskutečně nízkoprahová věc, že ji zvládne mentálně pojmout i metař s podprůměrným IQ. Takže je logické, že je píšou i metaři s podprůměrným IQ. A jak to tak chodí - rozumnější z diskusí časem odejdou, protože se nechtějí brodit mezi poštěkáváním a špínou, no a ti, kdo produkují bahno, zůstanou a budou se v něm rochnit. Přesně podle starého pořekadla: když naleješ džbán vína do sudu splašků, budeš mít sud splašků. Ale když naleješ džbán splašků do sudu s vínem, budeš mít zase sud splašků.

Protože ať děláš, co děláš, s diskutéry z Novinek nenaděláš nic jiného než diskusi z Novinek! (Lze dosadit jakékoliv médium.)

Kdysi v začátcích blogové éry fungovaly komentáře pod článkem jako svého druhu společenská místnost, kde se potkávali čtenáři s autorem, a občas i bez něj, psali si krátké vzkazy, diskutovali nejen o obsahu, ale vlastně o čemkoli… Dnes tuhle funkci beze zbytku plní sociální sítě. Komentář pod článkem je přežitý útvar i na blogu. Čtenář, který má faktickou připomínku, má asi tak šest jiných možností, jak ji autorovi sdělit, a čtenář, kterému se udělá názor a potřebuje jej vyventilovat, což je řádově častější případ, může tak učinit kdekoli jinde. Může si na tři kliknutí založit vlastní blog a tam si psát názory doalelujá… Jenže to neudělá, protože podvědomě cítí, že by neměl, minimálně zpočátku, patřičnou čtenářskou obec, zatímco v komentářích ji má - tedy je to čtenářská obec toho původního autora, ale co si nezaparazitovat, že?

Líbí se mi nápad jednoho norského média: komentářový formulář je dostupný až po zodpovězení kvízových otázek, které prověří, zda dotyčný článek četl a porozuměl mu. Ne tedy jestli má shodné názory nebo "správné" názory, jak někdo podsouvá. Ale prostý kvíz ve stylu: "Co říká zpovídaný politik na otázku stran ceny vajec? A) nízká, B) vysoká, C) adekvátní", a odpověď je samozřejmě v článku. Navíc podle autorů tohoto nápadu těch zhruba 15 sekund, které zabere vyplnění kvízu, přispěje k tomu, aby rozhořčený pisatel vychladl.

Je to krásný nápad, jen si říkám, že v reálné situaci českých on-line médií, kdy jsou redakce často poskládané z několika editorů a pak z houfu "30 za 30" s jedinou metrikou "klikání", tlačených do produkce obsahu, na který by se dala pověsit reklama, nerealizovatelný. Chtít po autorech, kteří jsou leckdy rádi, že článek odněkud přeložili, natož aby ho sami pochopili, aby vymýšleli ještě kvízové otázky, už by asi bylo "zu moc".

Exkolega Zlatkovský měl navíc tuhle dobrý postřeh: Média skuhrají, že jejich vážnost klesá a nikdo jim nevěří – a přitom s obsesí až nepochopitelnou udržují pod články prostor, kde mohou frustráti zveřejnit svoje nadávky, především na téma "nevěříme vám, jste kašpaři, hnus, zaplacené, nevládky, Soros, EU, Obama, všichni stejná svoloč, jednou vás pověsíme!" Zpětná vazba? Ale kdepak…

Víte, kdybyste někdy šli dělat do médií, to druhé, co se naučíte, je ignorovat vše, co lidé do komentářů napíšou. (Pro zajímavost, to první, co se naučíte, je cesta od vašeho stolu k automatu na sušenky a sendviče, láskyplně přezdívanému "plechová máma".) A že budou psát leccos, na to vsaďte levou ledvinu! Naivní představy, že pod kvalitním článkem bude jen kvalitní diskuse, jsou naprosto nepodložené. Pravidlo je zcela jiné: Čím obecnější téma, tím víc čtenářů a tím horší žumpa v diskusi. Pokud je téma úzce specializované a článek alespoň standardně dobrý, bude diskuse polomrtvá, pět komentářů bude extra úspěch, ale aspoň se v ní nepojedou nadávky (krom diskusí o IT).

Pokud chcete mít v diskusi příspěvky pozitivní, napište retročlánek - třeba o starých autech, o starých deskách, o Vitacitu a deseti dekách salámu (a to bylo nějakýho salámu, ne jako dneska!). Pak diskutující najedou na mile nostalgickou vlnu vlastních vzpomínek a vyložených hloupostí bude jen pár. I ti největší diskusní bijci zjihnou a své přesvědčení, že to dnes nestojí za nic, výjimečně vyjádří civilizovaně. Možná kdyby vycházel nějaký deník s názvem iVčera, kde by se probíraly jen věci staré alespoň 30 let, tak by se za tamní diskuse nikdo nemusel stydět…